Kde duch nezná strachu, kde jsou hlavy vztyčeny, kde vědění je svobodné, kde zdi nerozdělují ve dne v noci
zemi na úzké dvorky, kde řeč volně proudí přímo ze srdce, kde v neustálém běhu v ka?dém kraji a na v?ech
stranách proud činnosti směřuje nesčetnými kanály přímo k úspěchu, kde přívaly písku pou?tě po?etilých zvyků
nepohlcují pramen soudnosti a nedrobí sílu, kde ty neustále vede? v?echnu činnost, my?lení a radost ? v onom
ráji, Otče, kdes zasáhl tvrdou svou rukou, dej procitnout mé vlasti!
