II. Rozhodnutí k cestě za svobodou
1. Čekání na východní vítr
Nedobré bytové podmínky, dorůstající děti i trauma zmařených nadějí roku 1968 vedly R. Hutyru k zásadnímu řešení. Když pak v rakouské televizi ORF slyšel o úspěšném přeletu dvou východoněmeckých rodin horkovzdušným balonem, měl jasno, jakým způsobem to bude. Příručky pro balonáře v tehdejším komunistickém Československu nebyly a tak hledal i v bratislavské univerzitní knihovně. Náhodou taky zjistil, že se v kině promítá film, kde asi na deset sekund ukazovali start balonu. Důležité bylo, že tam viděl, jak funguje hořák. „Šel jsem na film asi desetkrát,“ vzpomínal Hutyra před několika lety. Vždycky jsem si koupil lístek na kraj řady a když jsem shlédl scénu s balonem, šel jsem domu.“ Stejně jako František Koudelka v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! Tady však šlo o život čtyřčlenné rodiny.
V létě 1981 se s manželkou definitivně rozhodli pro stavbu balonu a rozdělili si práci – on střihal látku, ona pásy sešívala na šicím stroji. Na konci roku 1981 byl balon hotov. A v březnu 1982 přišla první zkouška. Našel si k ní vhodné a odlehlé místo na východním Slovensku. Byla to však katastrofa. Ukázalo se, že špatně bylo úplně všechno. „Balon jsem ze vzteku raději spálil,“ vzpomínal, „abychom na sebe neupozornili. Museli jsme začít znovu.“
2. Nový balon
Tentokrát na to šel vědecky. Nakoupil vzorky různých materiálů, zahříval je v kamnech, zkoušel jejich pevnost a prodyšnost. Pak našel správný materiál. Látka na nepromokavé pláště z umělého vlákna. Někteří novináři později nepřesně psali, že si balon ušil z plášťů do deště. Shánět tuto „šusťákovinu“ však nebylo v tehdejším Československu vůbec jednoduché. Nakonec objevil v Moravské Třebové ve východních Čechách podnikovou prodejnu a zde s tvrzením, že je to nezbytný materiál na plachty windsurfingu pro čerstvě založený vodácký oddíl z Bratislavy, nakoupil nadvakrát 2x200 metrů potřebné látky v celkové hodnotě 56 000 Kč, což byla tehdy cena nové škodovky. „Vás v tom oddílu musí být jako hadů,“ byla prý udivená poznámka prodavačky k takovému nákupu. Stejně jako se jí nezdálo, že kupuje tmavou látku, když ostatní vodáci kupují světlou. Naštěstí si nechala svoje pochybnosti pro sebe.
Zkonstruován byl však balon důmyslně. Pro jistotu zvolili i pevnější dvojitý šev, jakým se šijí americké džíny. Stejné jako s látkou to bylo se sháněním karabinek. Hutyra naštěstí objevil malé obojky na psy. Vzal si jich dvacet a prodavačka na něj podezíravě pohlédla... Vlastní gondola měla zespodu čtyři milimetry silný plech, to pro případ, že by po nich stříleli. Samotný balon byl sedm poschodí vysoký a jeho průměr byl osmnáct metrů.
3. Jules Verne vzorem
Hutyra konečně přesvědčil manželku, která dlouho nechtěla o emigraci ani slyšet. Sice mu s balonem pomáhala, ale zdráhala se opustit rodnou zemi. Nakonec kývla a rok 1983 měl vše rozhodnout. Ale to se už blížily Vánoce 1982. Tušil, či spíše věděl, že to budou jejich poslední Vánoce v Československu. Balon byl prakticky hotový, zbývalo jen dodělat hořák. Ten pořád dával jen slabý výkon. Pak dostal nápad, když sledoval v televizi film natočený podle románu Julese Verna. Všiml si, že plyn, než vytryskne z hořáku, předehřívá spirála. To bylo ono. Už nic nebránilo úspěšnému startu. Snad jen najít vhodné místo.
Ale nastal další problém. Od začátku totiž předpokládal, že poletí ze Slovenska. Ostatně sousední část Rakouska dobře znal. Původní plán byl následující: vystoupit do výšky u Bratislavy a nechat se unášet východním větrem nad rakouské území. Chtělo to maličkost: východní vítr. Jenže v létě 1983 byl východní vítr na jižním Slovensku stejně nedosažitelný jako povolení k vycestování na Západ od komunistických úřadů. Ostatně Hutyra byl v té době dokonce už bez pasu - nedůvěřiví úředníci pro jistotu nespolehlivému někdejšímu závodníkovi odebrali cestovní doklady. Celé dva měsíce foukal opačný vítr. A to vypadalo špatně. Léto končilo, on prodal dům, odhlásil děti ze školy, odešel ze zaměstnání stejně jako jeho manželka a v místě bydliště řekl, že se stěhuje na Moravu, do Brna. Minulo léto, děti musely znovu nastoupit do školy a „správný“ východní vítr stále nepřicházel.
Příště: Strategické Božice
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Píše Mgr. Ladislav Nevrkla
|
