Pro Božice

Co se děje...

Světlana 41: Partyzán Antonín Daněk, 3. část aneb Klid ani po smrti

Jak jsem uvedl v 1. části tohoto bloku vzpomínek, v Božicích žil Antonín Daněk pouhé 2 roky. V dubnu 1947 se s manželkou a dcerou přistěhoval do Božic č. 29 (dnešní zázemí kina směrem do dvora), aby zde do národní správy převzal od Františka Smetany hostinec, dnešní budovu kina. Jestli to byla určitá forma odměny za partyzánskou činnost, nemám ověřeno. Určitá podobnost s „odměňováním“ legionářů po vzniku Československa ve 20. letech by k tomu však docela sváděla.
Ze všech vzpomínek a dokumentů je patrné, že Daněk byl muž činu, možná občas trochu netrpělivý, ale na druhou stranu člověk rozhodný, rázný a odvážný, s velkým osobním nasazením. Je také známo, že to v Božicích neměl od počátku úplně jednoduché a zvláště vedoucí představitelé křídlovické stanice SNB s ním neměli zrovna idylické vztahy.
Koncem roku 1948 (kolem 21.12.1948) se stal ve Vsetíně na tajné schůzce bývalých partyzánů a v dané chvíli již vedoucích činitelů vlastenecké odbojové organizace členem této organizace známé pod souhrnným názvem „Světlana“. Poněvadž se počítalo s celoplošným působením Světlany na území celého státu, vznikaly jednotlivé skupiny, které působily v určitých regionech. Na jižní Moravě tak vznikla skupina Světlana-Jarmila a jedním z jejich předních činitelů se Antonín Daněk (s krycím jménem „Vlk“ používaným již v partyzánském oddíle Ploština) stal. Jeho úkol zněl jasně: Založit pobočku Světlany-Jarmily na Znojemsku. To se Daňkovi v únoru a březnu 1949 podařilo. Světlana o sobě dala vědět především letákovou akcí k 1. výročí komunistického převratu. Ovšem podobně jako jiné skupiny byla i ta „znojemská – božická“ odhalená díky agentovi StB infiltrovanému do struktur Světlany. Jména těchto agentů jsou dnes známá a renomovaní historici se v rámci své odborné vědecké činnosti začínají zevrubně zabývat, nejen oběťmi těchto agentů a jejich složitými životními etapami, ale i představiteli represivního aparátu a jeho pomahačů (agentů a jiných spolupracovníků). A začínat se většinou musí již od jejich činnosti a chování za války a okupace.
Při rozsáhlé zatýkací akci StB 10.a 11.3.1949 se Daňkovi jenom zázrakem a shodou příznivých okolností podařilo tomuto zatčení uniknout. Od této chvíle však se stal štvancem, člověkem bez domova, kterému nezbývalo nic jiného než se skrývat a pokusit se odejít do exilu. Kolem 22.3.1949 přešel Daněk v rámci čtyřčlenné skupiny uprchlíků u Čížova na Znojemsku do sovětské okupační zóny v Rakousku a poté přes Vídeň do utečeneckého tábora v Linci. Při druhém tajném návratu do republiky v květnu 1949 byl jeho pobyt v Božicích zjištěn a během zatýkací akce zde byl nad ránem 15.5.1949 14 dní před svými 27. narozeninami zastřelen. Okolnosti jeho smrti, uložení tělesných ostatků či další osud Daňkovy rodiny jsou dosud zakryty rouškou tajemství a čekají na svá odhalení. Snad se to taky jednou podaří ...
Válečný hrdina, partyzán, národní správce byl najednou „zrádce, nepřítel lidu, zaprodanec Západu“. V době vrcholícího stalinismu koncem roku 1952 (mj. zrovna probíhal i známý proces se Slánským a spol.) začalo Ministerstvo národní obrany (MNO) provádět revizi odbojové a partyzánské činnosti jednotlivých skupin a činnosti členů těchto skupin. Zjišťovalo především, jakou činnost vyvíjeli konkrétní odbojáři za okupace, jak se zapojili do výstavby socialismu a zda jsou státně a národně spolehliví. A tak byl 27.11.1952 odeslán takovýto dotaz též na Antonína Daňka na Místní národní výbor do Bantic. O tom, že Daněk od roku 1947 žil trvale v Božicích, na MNO snad ani nevěděli! Nebo záměrně předstírali, že nevěděli?! Bantický úřad jim 10.12.1949 stručně odpověděl: „ Spis vracím zpět v důsledku toho, že jmenovaný zemřel v roce 1952 v Božicích, okres Znojmo. Při zatýkání StB byl zastřelen. Zatýkán byl pro protistátní činnost. Razítko MNV Bantice a podpis bezpečnostního referenta Fr. L.“. Chyba v datu úmrtí svědčí o tom, že se bezpečnostní orgány snažily Daňkovu smrt maximálně tajit a zbytečně ji nepřipomínat. A vlastně ani pořádně nezkoumaly, jaká byla skutečnost. Kdyby tomu bylo jinak, musel by v archivu MNO být obdobný dopis z Božic, ale ten tam není. Lze proto důvodně předpokládat, že božického MNV (předsedou v té době byl Karel Papoušek, tajemníkem František Sedláček) se z ministerstva ani neptali.
Události se valily podle předem připraveného a schváleného scénáře rychle dál a již 3.1.1953 bylo Antonínu Daňkovi ministerstvem národní obrany zrušeno partyzánské potvrzení a průkaz evid. číslo 909.
Okresní vojenské velitelství ve Znojmě poslalo dne 13.1.1953 ve věci „Antonín Daněk, evid. číslo 909 – zrušení partyzánského potvrzení a průkazu“ následující stanovisko: „ Podle ustanovení § 5/4 zákona ze dne 14.2.1946 čís. 34/1946 Sb. ruší ministerstvo národní obrany platnost přiznaného charakteru čsl. partyzána Antonínu Daňkovi, nar. 1.6.1922 z důvodů uvedených v § 1/1 citovaného zákona. Jmenovaný byl zastřelen při útěku, když byl zatýkán pro protistátní činnost, proto nemůže být vyzván, aby vrátil vydané mu partyzánské doklady. Pátrejte proto u pozůstalých v místě bydliště, zdali partyzánské doklady Antonína Daňka nevlastní některý z příbuzných.“

Jak je patrné, byl partyzánský průkaz Antonína Daňka někde objeven a bezpečnostními složkami zabaven. S největší pravděpodobností v jeho božickém bytě. V archivu je tento průkaz uložen, bohužel Daňkova fotografie z něj byla odstraněna a tak i nadále trvá situace, kdy nevíme, jak Antonín Daněk vypadal. Jediný, o kom vím, že Daňkovu fotografii dostal někdy v červenci roku 1949 od jeho bratra Josefa na památku, byl jeho nejspolehlivější spolupracovník a jeden z vedoucích představitelů božické Světlany Josef Kudlička. I to možná napovídá, proč Josef Kudlička dostal v následném procesu nejen jeden z nejvyšších trestů (20 let), ale i proč nebyl dříve amnestován a propuštěn na svobodu a strávil 18 let v komunistickém kriminále! Domů se vrátil až během obrodného procesu tzv. pražského jara roku 1968! Mozaika tragických příběhů o Světlaně se skládá z jednotlivých, někdy zdánlivě nepatrných střípků. Ale dobrý odborník ví, že nic není nepatrné a všechno má v historii své místo.

Dne 5.2.1953 pak bylo do spisů MNO – AHS založeno Rozhodnutí o zrušení partyzánského potvrzení a průkazu „Daněk Antonín, evid. číslo 909“ s poznámkou: „Šetrením bolo zisteno, že menovaný zomrel v roku 1952 v Božicích. Bol zastrelený pri zatýkání StB pre protištátnu činnosť.“ Tečka. Černá tečka plná nepravd a nespravedlnosti. Na jak dlouho ještě?

Mgr. Ladislav Nevrkla

Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky