Pro Božice

Co se děje...

Na to vemte jed! aneb Na návštěvě v Potěmkinově

Účastníci loňského zájezdu do Severní Koreje asi dodnes sami úplně přesně neví, zda to, co navštívili a viděli byla syrová realita současného stalinistického skanzenu nebo to byla naaranžovaná a dobře zrežírovaná „potěmkinovská vesnice“.
Sobotní promítnutí dokumentu Vítejte v KLDR (Severní Korea – Cesty za poznáním) a následné besedy a neformální diskuze diváků s tvůrci filmu a přímými účastníky zájezdu byly velmi zajímavé a poučné v mnoha směrech. Nejde jenom o výběr exotického místa, běžnému turistovi téměř naprosto nedostupného, ale i o řadu nevšedních momentů, které se aktérům dokumentu podařilo během šestidenní návštěvy zachytit na filmové plátno. No a nejcennější jsou samozřejmě jejich postřehy, zážitky a dojmy, které aspoň zčásti zazněly, jak ve filmu, tak v následné besedě po promítnutí i na neformálním rautu na dvoře bývalého Daňkova hostince v Božicích. Ano, toho hostince (pozdějšího kina), na který jsem chtěl nechat umístit pamětní desku kdysi zde žijícímu veliteli odbojové organizace Světlana hostinskému Antonínu Daňkovi, od jehož tragické smrti uplynulo letos v květnu 60 let. Na ochutnávku vín do Miroslavi jsem již nejel, možná, že bych se odtud vrátil ještě více obohacen.
Nemá moc smyslu interpretovat, co kdo řekl. Doporučuji, abyste se na dokument zašli podívat nebo vyčkali, až ho bude v blízké budoucnosti vysílat naše, tedy Česká televize. Osobně jsem měl dojem, že si čtveřice, která byla v Božicích, „sedla“ a bylo to vidět jak ve filmu, tak i v následných besedách. Režisérka Linda Jablonská má před sebou nepochybně skvělou uměleckou kariéru. Věřím tomu, že zůstane takovou sympatickou a srdečnou ženou, jakou jsme ji poznali v Božicích. Podobně jako jedna z jejích „pravých rukou“ kameraman David Cysař. Nejživější diskutér však byl jeden z hlavních aktérů celého zájezdu Karel Uhlíř, rodák z Mor. Budějovic. Nejen že zájezd „vydupal“ skoro ze země (nebo z té neskutečně široké a zároveň skoro prázdné - pro vojenské účely zbudované a na jednom místě ručně ženami opravované - dálnice v Pchjong-jangu?), ale tím, že perfektně ovládá korejštinu, stal se i tlumočníkem výpravy. A výborná byla hudba k dokumentu od kapely Francois Pignon. Chytlavá „korejská“ melodie a zapamatovatelný refrén „Kim Čong-il“ (což je současný severokorejský diktátor) nemají chybu a přitáhnou k filmu i mladší generaci českých diváků. Nejsilněji na mě zapůsobilo setkání českých turistů se skupinou univerzitních studentů v knihovně. Jsem přesvědčen, že to budou právě oni, kdo se jednou zaslouží o změnu společenských poměrů v této zvláštní „exotice“.

Na závěr ještě několik vět k Marianu Kvardovi. Božičáci ho většinou znají velmi dobře. Že však dokáže připravit tak nápaditý, bohatý a zajímavý celodenní program – před tím klobouk dolů! „Účastníci zájezdu“ díky němu navštívili během soboty české a rakouské příhraničí, Jaroslavické muzeum v Rakousku, české i rakouské sklípky, shlédli filmový dokument v kině Marta (Ivan Hudec ml. se spolupracovníky si zaslouží též pochvalu – všechno klaplo, jak mělo!) a ještě byli velmi spontánní při následných diskuzích s námi diváky. Možná že v tom všem svou nezastupitelnou roli sehrála i nepřehlédnutelná postava svérázného vypravěče Mariana Kvardy. Mariane, díky. Ukázals Božice z té lepší stránky a to prostě zasluhuje pochvalu!

„Tento zájezd už nic nepřekoná,“ posteskl si nakonec Marian Kvarda, když jsem se ho zeptal, kam se chystá příště. Určitě však něco bude, na to vemte jed!

P.S. škoda, že jsem do kina nemohl jít po pěkném novém chodníku. Prostě zatím stále není položený.

Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky

Ladislav Nevrkla

Pro zvětšení klikněte na foto.