Druhý tajný návrat Antonína Daňka z rakouského exilu 8.5.1949 byl stejně nečekaný jako plný převratných událostí. Některé jsou známé už dávno pamětníkům posledních hodin Daňkova života, jiné postupně odhalujeme tím, jak se probíráme stohy spisového policejního a soudního materiálu z té doby.
Tak na světlo boží „vyplouvá“ i dosud neznámý příběh s automobilem dr. Leissera. Zkusme tedy z dosud nám známých střípků poskládat mozaiku této události.
V pátek 13.5.1949 kolem 3 h ráno se A. Daněk vrátil ze své „inspekční cesty“ na Valašsko zpátky do Božic a ukrýval se u řezníka Smetany. Téhož dne před polednem (kolem 11 h) přišel na stanici SNB za A. Švarcem řezník Smetana se vzkazem od Daňka. Daněk, který na Valašsku zjistil, že struktura Světlany je zatýkáním značně narušená, byl určitě nespokojený, že se mu jeho mise tak úplně nedaří. Z Vyškova sice přivezl větší množství peněz (120 000 Kč), které měl dopravit do Rakouska, ale některé jiné úkoly zatím nesplnil. Mezi nimi bylo taky plánované páteční setkání s agentem CIC v Pohořelicích. Na něm chtěl Daněk aspoň upřesnit průběh plánovaného návratu obou zpátky do Rakouska.
Daněk po Švarcovi chtěl, aby kontaktoval Churého (ze Znojma) nebo Hofera (z Šumné), aby některý z nich zajel navečer (v 18 h) do Pohořelic na zmiňovanou schůzku a na zpáteční cestě se zastavili u Smetanů, aby Daňkovi vyřídili, co domluvili. To však Švarc odmítl, protože nebylo v jeho silách tento kontakt zajistit.
Samotný Švarc proto zašel ke Smetanům za Daňkem, aby mu objasnil situaci, a současně poslal strážmistra Diviše (rovněž člena Světlany) se zalepeným vzkazem do Borotic k Jeřábkovi (člen Světlany), jestli by tento nemohl požádat zahradníka Krále z Lechovic (též člen Světlany) o službu s autem. Král však v té době už auto neměl a tak Jeřábkovi telefonicky sdělil smluveným heslem, že „sazenice nejsou“. Jeřábek tuto informaci sdělil (rovněž telefonicky) Divišovi a ten pak informoval Švarce. Auto tak zatím nebylo.
Na schůzce u Smetanů Švarc navrhl Daňkovi, že požádá Kudličku, Paděru nebo někoho jiného z božické Světlany, zda by do Pohořelic nezajeli. Švarc měl odpoledne volno, neboť jeho manželka jela k zubaři do Znojma a on doma hlídal děti. Kudličku však nezastihl doma, poněvadž byl (podle jeho manželky) něco vyřizovat ve Znojmě a za nikým jiným Švarc už nešel. Kolem 18 h přišel za Švarcem Kudlička, aby zjistil, co se děje. Jak se tak oba radili, co ve vzniklé situaci dělat, napadlo je přece jenom spásné řešení: dr. Josef Leisser! Neváhali a zavolali mu, aby přijel ke Švarcovi, že má nemocné dítě. Kolem 19 h dr. Leisser přijel a ptal se, kde má Švarc toho maroda? Oba ho popravdě seznámili s tím, že jej chtěli požádat o to, aby Švarce zavezl do Pohořelic, že je však již pozdě a že už se nikam nepojede. Poseděli však u Švarců a bavili se o neutěšené politické situaci v ČSR. Zvažovali, že by dr. Leissera získali za člena Světlany. Jeho názory na poúnorový vývoj byly podobné jako jejich a důležitou roli hrálo i to, že měl auto, které občas potřebovali k dopravě na různé schůzky a k další ilegální činnosti. Události však nabraly až nečekaně rychlý konec a k dalším kontaktům mezi vedoucími členy božické Světlany a dr. Leisserem již nedošlo.
Druhý den – v sobotu 14.5.1949 – sdělil Švarc Daňkovi, jak to dopadlo-nedopadlo s cestou do Pohořelic. Daněk byl nervózní, neboť nevěděl, jak se teď uskuteční jeho návrat do Rakouska. Cestu zpět znal pouze ten druhý muž.
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Připravuje Mgr. Ladislav Nevrkla
|
