|
|
Co se děje... |
|
| Světlana 40: Partyzán Antonín Daněk, 2. část aneb Co se stalo na Vařákových pasekách |
V dnešním pokračování seriálu o partyzánu Antonínu Daňkovi se budu věnovat událostem spojených s činností partyzánské skupiny Ploština, jejímž členem Daněk byl, a taky protipartyzánským akcím nacistických komand proti „pasečkářům“, neboť i zde je vazba na několik rodin v Božicích.
Nejdříve dvě opravy a upřesnění. Poslední velitel partyzánského oddílu Ploština se jmenoval Grigorij „Griša“ Slepcov a neoficiálním sídlem velitelství oddílu byla chalupa Františka Rašky v pasekářské osadě Ryliska nedaleko osady Ploština. Poslední žijící pamětnice událostí v Ploštině je Božena Húšťová, dcera Františka Rašky.
V oblasti východní Moravy operovaly různé partyzánské skupiny. Jedna z nich, odnož Žižkovy brigády, měla základnu v osadě Ploština. Partyzáni tohoto oddílu zde působili od konce roku 1944 zejména v okolí obcí Vysoké Pole, Drnovice, Lačnov, Pozděchov a Újezd. Podle poválečné zprávy sepsané přeživšími členy bylo v oddílu maximálně 45 osob, které se aktivně podílely na bojových akcích. Od 10.2.1945 mezi ně patřil též 22-letý mladík Antonín Daněk z Francovy Lhoty.
Seznam bojových akcí partyzánského oddílu Ploština byl sepsán 1.9.1946 v Horní Lidči pod názvem Popis vedení bojového partyzánského oddílu Ploština v rámci 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky, a to v souvislosti s přijatým zákonem, kterým se přiznával status čs. partyzána. Zde uvedené bojové aktivity i čísla jsou podle řady historiků nadsazené, přesto dávají aspoň rámcovou představu o bojovém nasazení partyzánů.
Podle velení nacistického Jagdkommanda v Horní Lidči došlo v březnu 1945 k nárůstu odbojových akcí partyzánského oddílu Ploština. Šlo hlavně o přepady a odzbrojení maďarských vojáků v Kudlově, Zádveřicích a v Lidečku. Partyzáni též přeřezali 15 dřevěných telefonních sloupů u Březůvky a vyhodili do povětří sloup vysokého napětí u obce Rokytnice. 9.-10.4.1945 provedli tito partyzáni sérii přepadů německých a maďarských jednotek. Přitom partyzáni ukořistili velké množství samopalů, pušek a pistolí. Pokračovalo i ničení telefonního a telegrafního vedení a další sabotážní akce.
To vzbudilo pozornost nacistů, kteří sem přemístili další komanda, především stíhací jednotku „Josef“, která se 19.4.1945 podílela na vypálení osady Ploština a povraždění jejich obyvatel. Prozrazení základny partyzánů je spojováno s konfidenty Františkem Machů a Oldřichem Baťou, kteří byli 14 dní členy partyzánského oddílu Ploština. Nacisté počítali s tím, že dopadení partyzáni a jejich pomahači budou odvezeni do Vizovic a tam postříleni. Celá trestná výprava nacistů měla asi 200 mužů rozdělených do tří skupin. Partyzánů bylo 40 – 50. První obětí se 19.4.1945 stal spolupracovník partyzánského oddílu Josef Vařák z Prlova, kterého nacisté zastřelili na silnici mezi Bratřejovem a Pozděchovem. Nacisté ten den nejdříve vydrancovali a vyvraždili paseku Ryliska, následně přišli k Ploštině. Partyzány nezastihli, neboť byli včas varováni spojkou a ukryli se v okolních lesích. Všichni muži osady Ploština (23) a jedna žena byli zavražděni. Podle poslední žijící pamětnice Boženy Húšťové bylo jejich rozhodnutí nebránit Ploštinu rozumné, neboť jinak hrozilo vraždění a drancování i v dalších osadách (jak ostatně vyplývá i z odkrytých archivních dokumentů). Po válce však mnoho lidí dávalo vypálení Ploštiny za vinu partyzánům (že nechali „pasečkáře“ na holičkách), komunistickou propagandou byl naopak jejich ústup do lesů zamlčován. A tento dvojí pohled na chování partyzánů v „případu Ploština“ zůstává dosud. Zůstává taky ironií historie, že velitel nacistického komanda, které likvidovalo Ploštinu, Werner Tutter byl v 60.a 70. letech využit jako agent československé StB v Západním Německu (SRN).
Podobnou akci provedli poté nacisté z jednotky „Josef“ 23.4.1945 v Prlově.
Pro nás v Božicích je asi nejcitlivější událostí protipartyzánských akcí nacistů událost z 2. května 1945, která se odehrála na Vařákových pasekách u Lačnova. Dnes již neexistující Vařákovy paseky ležely necelé 2 km od Ploštiny, čítaly 10 obytných chalup s 56 obyvateli. V dopoledních hodinách zde partyzáni napadli čtyřčlennou skupinu německých vojáků, kteří měli za úkol vybudovat pozorovací a spojovací stanici. Partyzánská spojka pak nahlásila přiblížení silného vojenského oddílu, takže se Vařákova rodina z důvodu bezpečnosti ukryla v lese. Večer se její členové vraceli do svého domu, avšak cestou byli zaskočeni německou hlídkou. Po bezvýchodném výslechu Františky Vařákové vyhnali nacisté z domu 15 místních obyvatel a donutili je jít pěšky do Valašské Polanky. Osm domů poté zapálili pancéřovými pěstmi. Zatčení obyvatelé Vařákových pasek byli v Polance vyslýcháni až do příštího dne, kdy je propustili. Čtyři z nich však nacisté odvlekli s sebou a odvezli ke Vsetínu. Cestou byli Karel Vařák, Jan Polčák, František Žák a 22-letá Růžena Šopová z Prlova ztýráni a v blízkosti Ratiboře zavražděni. Jejich těla zakopali nacisté v lese. Ještě téhož dne 2.5.1945 byla oblast vypálených Vařákových pasek osvobozena rumunskou armádou. Jelikož část příslušníků Vařákovy rodiny žije od roku 1945 v Božicích, zaslouží si zcela určitě naši úctu a čestné místo i v historii naší obce. Jako každý, kdo nasadil a položil život za naši svobodu a postavil se totalitě.
Podstatné informace jsem čerpal z práce Vladimíra Černého Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944 – 45, vydané v roce 2006 a z připojeného odkazu http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/666438
Mgr. Ladislav Nevrkla
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
|
|
|
|
