|
|
Co se děje... |
|
| Fejeton: Jak jsme bojovali s americkým broukem |
Jó, to bývaly časy, chtělo by se napsat na úvod tohoto nevážně vážného pojednání, když jsme ještě bojovali s americkým broukem. Tak nějak jsem zavzpomínal, když jsem listoval Rovností z počátku padesátých let.
Právě tam v každém druhém letním čísle upozorňovali, jak nás zlí američtí imperialisté zasypali ničivým hmyzem a my se s ním srdnatě a nebojácně pouštíme do boje. Občas dostal brouček dávku výborného bílého prášku zvaného DDT, ale výjimkou nebyly ani školní či jiné brigády, které se pokoušely poctivým intenzivním sběrem tuto pruhovanou potvůrku či její oranžovou larvičku zlikvidovat. Měl jsem to „štěstí“, že jsem dárek strýčka Sama mohl taky svýma dětskýma ručkama bez rozpaků ničit. Jen si teď maně uvědomuji, že si nějak nemůžu vybavit, kam jsme sebrané nešťastníky vlastně ukládali? Nebo jsme je snad – nedej bože – vysypali na zem, zvedli nohu a .... Fuj! To by asi naše nevinné dětské dušičky těžce rozdýchávaly! A že bychom si každý svůj příděl amerických brouků nesli hrdě domů v zavařovací sklenici? To je ještě větší nesmysl.
No nic! Brouka jsme sbírali, krmili, ničili. Převalilo se nadějné Pražské jaro 1968, zmizela šedivá normalizace. Místo DDT přišly jiné, zaručeně ty nejúčinnější prostředky, třeba výborný roztok zvaný Soldep a – světe, div se – americký brouček přečkal všechny nepřízně osudu. Taky si pamatuju jednoho staršího pána v Božicích, který v rozčilení nad přemnoženým broukem, rozdělal omylem místo vhodného postřiku dávku Travexu. Měl ten rok velmi rychle sklizeno.
Sametová revoluce byla sametová i k našemu hrdinovi. Vloni jsem si říkal: Mám velmi rané brambory, je toho kousek, to je vykopeme brzy, a pilné mámy nejenže ani nestačí naklást vajíčka, ale případné larvy ani nestačí sežrat nadzemní zelenou část. Svatá prostoto! To jsem si dal.
A tak letos, když jsem už chvíli kopal první úrodu a zahlédl své staré známé, nelenil jsem, rozdělal trochu Mospilanu a dobře mířenou dávkou jsem je potěšil chutnou večeří.
A vůbec: Už se nebudu dále zdržovat, jdu zkontrolovat, kolik odolných jedinců můj brutální útok přežilo. Mějte se a pamatujte si: Co k nám přijde z Ameriky, to je velmi, ale velmi odolné a nezničitelné! Ledaže by se nějaký udatný český politik poradil se samotným Putinem?!
Ladislav Nevrkla
P.S. A brambory se letos snad zbláznily. Nejenže krásně kvetly, ale ještě můžu sklízet jejich plody – malá bramborová rajčátka. Je to prostě všechno jedna velká lilkovitá rodina.
|
 |
|
 |
|
|
|
|
