Je tomu už víc než čtvrt století, kdy mě zaskočil jeden známý z místa mého rodiště dotazem, co mi říká božická kolonie. Musel jsem tenkrát popravdě říct, že nic. Bydleli jsme tehdy v Božicích krátce a na vycházky po okolí nebyl nějak čas. Vše jsem záhy napravil a od té doby neopomenu žádnou návštěvu s tímto místem seznámit.
A tak vás určitě nepřekvapí, že nás naše dnešní putování zavede po proudu řeky Jevišovky do nejvýchodnější části obce, které místní neřeknou jinak než „Kolonka“.
V rámci počešťování našeho příhraničí vznikaly ve dvacátých letech 20. století na vhodných místech jižní Moravy české části řady obcí. Mezi nimi jedinečná je však česká kolonie v Božicích. 22 selských stavení se přimklo k již existujícímu původně panskému dvoru (dvůr Hoja), aby bylo o deset později ještě doplněno kulturním stánkem všech kolonistů z okolí zvaným Jiráskův dům osvěty.
Zvláštní atmosféra i jedinečnost této lokality si ovšem zasluhuje i trošku jiné zamyšlení.A po jeho stopách se tentokrát vydáme.
Nejdříve strohá fakta:
V rámci plnění prvního grantového úkolu uskutečnilo v roce 1995 pracoviště archeologie a archeologické památkové péče Jihomoravského muzea ve Znojmě vedené doc. PhDr. Jaromírem Kovárníkem, CSc. výzkumy pravěkých kruhových příkopů na jižní Moravě a též zjišťovací výzkum v Božicích na Znojemsku. V práci Letecká a geofyzikální prospekce při výzkumu pravěkých kruhových příkopů k tomu J. Kovárník dodává, že „v r.1995 jsme archeologickým výzkumem zjistili, že obdobný útvar (kruhový příkop, pozn. lan) v trati Kolonie u Dvoru Hoja, k.ú. Božice, okr. Znojmo, obepínající temeno štěrkopísčitého návrší pocházel z 1. třetiny 15. století.“ V jiné své práci - Letecký objev dvou příkopů v místě nálezu božického vota - archeolog J. Kovárník (v souvislosti s nejznámějším a nejcennějším božickým archeologickým nálezem skladu nádob v Kolonii z r. 1935) uvádí, že se tím potvrzuje teorie genia loci, kdy se významné nálezy nacházejí na stejné lokalitě.
S tím nelze než souhlasit. I já jsem přesvědčen, že oblast dnešní Kolonie nebyla pro současné trvalé osídlení vybrána náhodně. Samozřejmě, že důležitou roli sehrála politická a ekonomická opatření přijatá v nově vzniklé Československé republice. Ale fakt, že postavené domy leží i v místech, kde bylo následně objeveno významné neolitické naleziště, kde v bývalé pískovně za dvorem Hoja byly koncem 20. let 20. stol. objeveni „skrčenci“, kde se naproti řadě domů nachází návrší se středověkým kruhovým příkopem a k pozemkům navazujícím na tuto lokalitu jižním směrem se váže stará pověst o zvonu, nemůže být náhodný.
Pohled na ladovsky pohádkově malebnou osadu je okouzlující a člověk dočista zapomene, že se kochá krásou bohem zapomenutého kousku naší vlasti na počátku 21. století! Jakoby se tady zastavil čas. Snad chybí už jen kouř z komínů vesměs dobře udržovaných a modernizovaných „chaloupek“, kostelík na návrší nad nimi a vodník na vrbičce na březích blízké Jevišovky.
Nejtajemnějším místem asi přesto zůstává štěrkopískové návrší na polích naproti Pavlíkovým (dům č. 12). Když zde byl v létě roku 1995 zahájen archeologický výzkum, bylo naše očekávání veliké. Byl jsem osloven vedoucím výzkumu doc. Kovárníkem, a tak jsme se synem a dalšími brigádníky z Božic část tehdejších prázdnin strávili na těchto „archeologických plantážích“. Postupně jsme podle plánu odkryly dvě kruhová pásma – příkopy, pozůstatky po základech nějaké stavby, keramiku i kostry zde pohřbených lidí.
Právě kruhový charakter „pevnosti“ v nás vzbuzoval velká očekávání a třebaže jsme tehdy nevěděli příliš o tzv. rondelech, rádi jsme se oddávali představám o tom, jak tam možná keltští druidové (kněží) vzhlíželi ke hvězdám a vzývali o přízeň a pomoc svá božstva!
Jak však přibývalo vyvezených koleček zeminy, tak ubývalo zajímavých nálezů, já se musel koncem srpna opět věnovat své práci, a tak jsem byl zvědav na závěrečné kolokvium k výzkumu, jež se konalo začátkem podzimu v tehdejší zasedací místnosti v božickém kulturním domě.
Původní předpoklad, že tady bude prozkoumán další z mladoneolitických kruhových příkopů, tzv. rondelů, se nepotvrdil. Na prozkoumaných částech je opět navršena zemina, neprozkoumané prostory ale možná skrývají ještě leccos zajímavého, co čeká na průzkum někdy příště: Za sto, možná dvě stě let. Anebo nikdy!? Kdo ví?
Připravil Mgr. Ladislav Nevrkla
|
