Se závěrem vydařené sezony je třeba poděkovat všem hráčům za skvělé výkony, které nás dovedly až do okresního přeboru. Ačkoliv se na začátku jara vyskytlo několik zádrhelů, bylo vše dovedeno do zdárného konce.
Od počátku sezony bylo pro náš tým těžké určit jasnou jedničku. Nakonec se role brankářské jedničky ustálila u Jaroslava Lukáče, ale věděli jsme, že v Davidu Marešovi máme slušnou rezervu, když J. Lukáč nemohl nastoupit. Domnívám se, že výkony Davida Mareše byly srovnatelné s výkony Jardy Lukáče, ale Davidova dobrodružnější povaha občas přichystala hráčům i fanouškům perné chvilky. To Jaroslav Lukáč perné chvilky nechystal, ale trochu mi připomínal Petra Čecha poslední doby, jednou za čas parádní hrubice, které však dokázal smazat úžasným výkonem ve zbytku zápasu – jako příklad by mohl sloužit zápas v Jezeřanech.
Božický obranný val byl letos takřka bezchybný a neprostupný – stoperská dvojice (či dvojice libero a předstoper, jak je komu libo) David Švestka, Roman Šebela za svá záda pustila minimum útoků, dobře rozdělovala míče. Roman Šebela v roli předstopera dokázal ohrozit soupeřovu svatyni i vsítit gól (David Švestka dal gól až v posledním zápase, kdy byl předstoperem on). Krajní obranu hráli Zbyněk Horký a Svatopluk Nevěčný. Jejich zkušenosti byly na hřišti vidět. Svaťa Nevěčný překvapoval, co vše stále dokáže, nejvíce mě osobně bavily jeho hlavičkové souboje, kdy si dával kdejakého dlouhána. Začátek jara sice zastihl Zbyňka Horkého ve slabší (ale stále dobré!) formě, ale jak se rozehrál, tak přes něj prošel málokterý míč a zápas v Jezeřanech odehrál parádně. V krajní obraně občas alternoval Petr Horký a David Švejdík.
Nejnabytější jsme letos měli zálohu, kde měli své pevné místo jen Radek Pavlíček a Tomáš Polický. Radek Pavlíček, když mohl hrát, byl všude. Tvořil hru, narušoval hru soupeře, bránil, útočil. Když byl na hřišti, tak díky své všestrannosti zastínil ostatní hráče. Tomáš Polický naopak se tolik nevracel a všechno své úsilí soustředil do podpory útoku. To i Jan Kudlička ml. se stále hnal podpořit útok, takže ve dvojici s Tomášem Polickým byli sice ofenzivní mašinou, ale když jim utekl balon zela za nimi propast velikosti Čadského jezera. Z toho důvodu s Tomášem Polickým tvořil záložní dvojici Tomáš Kudlička, který se v polovině jara zapojil zpět do áčka, které v zimních „tanečcích“ opustil. Tomáš Kudlička se po hřišti pohybuje jako éterická bytost, ale má skvělou techniku a neváhá se vracet. Pravou krajní zálohu výborně hrál Petr Horký, který dokázal doběhnout mnoho „ztracených“ míčů, vybojovat balony v rohu a sázet je útočníkům. Zároveň, když bylo třeba byl schopen se vracet a podpořit obranu. Nalevo hrál kapitán David Švejdík. Jeho silnou stránkou jsou standardky a velký fyzický fond, jeho silovější hra (spolu s Tomášem Polickým) byla nesporným přínosem k techničtější obraně a záloze.
Pokud jde o silovou hru v té naprosto vynikal útočník Jaromír Jandásek. Pokud lze Jarka k něčemu přirovnat, tak jedině k býkovi. Branka na něj působí jak červený hadr. Zatímco na podzim rozmetal pěknou řádku toreadorů, na jaře mu červený hadr unikal. Druhý útočník Lukáš Dítě útok ideálně doplňoval, kdy k srdci, které tam dával Jarek, přidal i rozvahu.
Nesmíme samozřejmě zapomenout na, na jaře zraněného, Michala Topolčana, který hrál levou zálohu a znovu zmínit Davida Mareše, který, když nebyl v brance, tak mohl vystřídat v záloze či útoku.
Z B týmu občas střídali: Jan Szabó, Jiří Škrabal a samozřejmě nepostradatelný a poctivý Michal Himal.
Zahráli si i dorostenci: Evžen Egner (který si i dal gól v posledním zápase), Patrik Šotkovský, Marian Vávra. Snad jsem na nikoho nezapomněl.
Tito hráči nám fanouškům připravili strhující zážitky a věřím, že v příští sezoně předvedou opět skvělý fotbal!
