Tak nám zase pomalu začne podzim a po čtyřech letech opět podzim s volbami do obecních zastupitelstev. A při té příležitosti jsem si vzpomněl na svůj článek z listopadu roku 2006, který se podzimu také věnoval. Pro připomenutí ho zde celý uvádím:
Zářivé barvy podzimu
Letos nebyl věru příliš obvyklý podzim. Dobře, babí léto ještě šlo. Ale co Martin na bílém koni? A plískanice a mlhy, kde ty se zapomněly? Kde byl onen malebný podzim, jak nám ho líčí Josef Lada třeba v příbězích o Mikešovi, milém kocourkovi, který mluvil?* Jediné, čeho si člověk užil do sytosti, byly snad jen ty zářivé barvy podzimu…
* Ovšem nemylme se, kocourci jsou jinak pěkné šelmy. Už 43 let stará pohádka pro dospělé od Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (1963) vypráví příběh poklidného městečka, jehož zdánlivá spořádanost kryje především licoměrnost a prospěchářství jeho obyvatel. Jeho klid je však narušen poté, co dorazí jeden kouzelník, krásná a záhadná dívka a opět kocourek, který tentokrát nemluví, ale je schopný odhalit skryté vlastnosti lidí - v jedné scéně se lidé zbarvují podle svých povah pod pohledem kocoura a tím se veřejně odhalují jejich skutečné kvality.
Tak doufejme, že tento podzim barvami zářit nebude – alespoň ne těmi, které by odhalil pohled pohádkového kocoura.
PhDr. Ladislav Nevrkla
 Foto autora
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
| 
