Dozvuky válečných a těsně poválečných událostí mají v Božicích svoji zvláštní, dnes už téměř pozapomenutou kapitolu. Křídlovický klášter Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) patřící Kongregaci Milosrdných sester svatého Karla Boromejského totiž prošel právě v tomto období (1944 – 1950) několika nevšedními etapami svého vývoje.
Po připojení Božic a Křídlovic k německé říši musel 15.listopadu 1938 ukončit svou činnost penzionát pro výchovu dívek. Žádost obcí Božice, Křídlovice a Borotice, aby zde byla zřízena měšťanská škola nebyl přijat. Hlavní budova kláštera byla pronajata znojemskému Landratu ke zřízení ústavu pro staré lidi, o které se staraly sestry boromejky. V roce 1942 zde pečovaly o 110 osob.
Dne 28. března 1944 byl dům čp. 148 (dnes č. 191), tj. byt s prádelnou pod spodní budovou kláštera bezplatně pronajat německé četnické stanici. Po 8. květnu 1945 bylo v téže budově zřízeno sídlo českého SNB (Sboru národní bezpečnosti). Tak jako nebylo placeno nájemné, nebyla sjednána ani žádná smlouva s Kongregací, a tak bylo dne 1. března 1946 sídlo SNB přeneseno do vily na hranicích Božic a Křídlovic (dnes Zedníčkova vila) a v budově č. 148 bylo ubytováno pět učitelů měšťanské školy, která měla svoje učebny ve velké budově kláštera (v přízemí a v 1.poschodí) až do konce srpna 1954.
V budově čp. 262 (dnes č. 188), tj. v menší spodní vstupní budově kláštera, bylo koncem roku 1946 zřízeno dětské středisko pro děti německé národnosti. Dne 16. prosince 1946 přivezl Červený kříž v doprovodu bezpečnostních orgánů ze sběrného tábora do tohoto střediska celkem 136 opuštěných dětí německé národnosti ve věku od jednoho roku do čtrnácti let, o které se neměl kdo starat. Většina z nich mluvila pouze německy. Červený kříž a Švýcarská pomoc poslaly prádlo, obuv a hračky, ale finanční příspěvky na děti byly malé, stačily sotva na jídlo. Náklady na zajištění péče o tyto děti tak nesly především sestry boromejky z kláštera.
O umístění dětí do rodin byl velký zájem. Jenom v roce 1947 bylo do rodinné (pěstounské) péče umístěno 62 dětí a další pak následovaly v roce 1948, možná i později. Dochovaly se záznamy do června 1948, které se v souhrnu za léta 1947 – červen 1948 týkají 79 dětí. Není určitě bez zajímavosti, že několik dětí si do péče vzalo i osm křídlovických rodin. Většina těchto dětí však byla zanedlouho vrácena zpátky do azylového střediska v klášteře nebo byly zahrnuty do dodatečného odsunu (pravděpodobně když byly identifikovány biologickými rodiči). Z dokumentů se zdá, že z těch „našich božických“ zůstal v rodinné péči pouze jeden chlapec Horst R. v konkrétní rodině v Českých Křídlovicích. Většina dětí (jednalo se převážně o děvčata) byla přijata do rodin v Tasovicích a Krhovicích, o něco méně v Hodonicích a jednotlivci i třeba ve Vlasaticích, Novosedlech či v obcích dnešního okresu Brno-venkov, v roce 1948 pak již po celé republice.
Dětské středisko bylo 27. července 1950 zrušeno a zbývající děti byly rozvezeny do dětských domovů. V noci z 26.7. na 27.7.1950 totiž byli do božického kláštera převezeni přestárlí a nemocní občané a též sestry boromejky z Charity Velichov u Karlových Varů. Byl zde zřízen Charitní domov pro přestárlé občany, jehož správou byly až do roku 1960 pověřeny sestry boromejky. Průměrně zde žilo 140 až 180 seniorů a pečovalo o ně 34 sester boromejek.
Od roku 1960 zde je zřízen státní domov důchodců. Prvním vedoucím se stal božský občan Jindřich Široký. K 1. únoru 1973 nastoupila do ústavu první civilní zdravotní sestra. Koncem tohoto roku bylo již v ústavu jen třináct sester. Dne 1. ledna 1976 byla namísto vrchní sestry, jíž bývala doposud místní sestra představená, jmenována civilní vrchní sestra Marie Nedvědová ze Znojma. Nedlouho potom opustilo ústav několik dalších sester. Dne 2. ledna 1979 odešly z božického kláštera – domova důchodců - poslední dvě boromejky.
Jedním z použitých pramenů mého povídání byla magisterská diplomová práce Jany Slaběňákové z FF MU v Brně z roku 2008.
Zpracoval Mgr. Ladislav Nevrkla
 Foto autora
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
| 
