Archivy StB promluvily: Příběh praporčíka Švarce
V těchto dnech se mi podařilo získat část archivních materiálů k Případu Světlana, se kterými vás budu na těchto stránkách postupně seznamovat.
Česko má stovky hrdinů, kteří se postavili komunistické totalitní moci, nejednou i se zbraní v ruce. Organizace Světlana se řadí k těm, které patřily k těm největším, dobře organizovaným a ve své době i nejznámějším. Bohužel i vlivem velmi tvrdých a krutých trestů a dalších postihů, kterým byli vystaveni nejen členové této odbojové organizace, ale i jejich rodiny, je příběh Světlany zahalen i rouškou různých nepřesností, polopravd a občas i osobních animozit. Jsem proto přesvědčen, že je třeba i dnes odkrývat a zpracovávat příběhy, na něž pomalu padal prach zapomnění, na které však zapomenout nesmíme.
Případ Světlana dokládá, že odvaha a hrdinství kráčí ruku v ruce s důvěrou a kamarádstvím. Jestliže některá složka selže, následky jsou vždy nedozírné: Jak pro ty, co vydrželi, tak pro ty, co zradili. Rekonstruovat celý příběh členů Světlany z vyšetřovacích spisů není jednoduché. Už také proto, že vyšetřovací spisy obsahují řadu nepřesností a chyb, o tehdejším „policejním jazyku“ ani nemluvě. Přesto se pokusím z jednotlivých materiálů vybrat stěžejní informace, které by nám pomohly přiblížit jejich tehdejší aktéry a jejich činnost.
Příběh praporčíka Švarce
Antonín Švarc pocházel z rolnické rodiny. Vyučil se obchodníkem a absolvoval 2. ročníky obchodní školy ve Znojmě. Od roku 1932 byl v armádě, kde dosáhl hodnosti četaře. V roce 1937 vstoupil do služeb četnictva. Nejdříve působil na Slovensku, od r.1938 v Horním Újezdě u Třebíče a od r.1940 v Pavlicích (během protektorátu stanice přesunuta do Grešlového Mýta), okres Mor. Budějovice. Po válce působil nejdříve ve Vidnavě a potom nastoupil na stanici SNB v Českých Křídlovicích. V roce 1945 vstoupil do strany národně socialistické, po únoru 1948 pak do KSČ, neboť se obával, že bude ze služby propuštěn. V roce 1949 zastával funkci zástupce velitele stanice SNB.
Koncem února 1949 předal řezník František Smetana Švarcovi dva „protistátní“ letáky (jeden byl určený bezpečnostním složkám, druhý dělníkům). Oba byly podepsány „Světlana – Jarmila“. Smetana tvrdil, že je obdržel poštou. Tomu Švarc sice moc nevěřil, ale svému nadřízenému, veliteli stanice Antonínu Nevídalovi nic neohlásil. Dá se předpokládat, že si tak Fr. Smetana Švarce „testoval“. Asi za dva dny poté bylo v Božicích a jejich okolí rozšířeno větší množství těchto letáků.
Někdy kolem 1.3.1949 se A. Švarc sešel (neuvedeno kde) s Antonínem Daňkem, hostinským z Božic. Při řeči o politických otázkách sdělil Daněk Švarcovi, že v Božicích a jejich okolí zakládá odbojovou organizaci a získává do ní nové členy. Toto členství nabídl taky Švarcovi. Ten si vzal týden na rozmyšlenou. Sešli se znovu 8.3.1949 v Daňkově vinném sklepě. Na schůzce byl též přítomen Bohumír Paděra, rolník a předseda MNV v Božicích. Daněk oba informoval o poslání odbojové skupiny Světlana a založení její pobočky na Znojemsku pod názvem „Světlana – Jarmila". Švarc se rozhodl do Světlany vstoupit a podepsal přísahu. Zvolil si krycí jméno „Jevišovický“. Podepsanou přísahu (tak jako všechny předešlé i budoucí) si vzal Daněk. Daněk zde rovněž předložil další leták Světlany nazvaný „Rozkaz čís. 1“, jímž byl povýšen na poručíka a jmenován velitelem Světlany na Znojemsku. Daněk též oběma sdělil, že členy organizace jsou rovněž František Smetana, Josef Kudlička, Josef Hanuš, Ladislav Smrček, Svatopluk Župka a Josef Neděla. Švarc slíbil, že bude ostatní informovat v případě, že by se ve službě nebo jinde dozvěděl o nebezpečí zatčení Daňka či někoho jiného ze Světlany, a zařídí jejich varování. Příležitost k tomu dostal již za několik dní.
Příběh, který se odehrál 11.3.1949, kdy na stanici SNB v Českých Křídlovicích přijely orgány StB ze Znojma, jsem podrobněji popsal v části Případ Světlana 6). Zde ho pouze doplním o některé údaje. Příslušníci StB žádali velitele A. Nevídala, aby jim poskytl asistenci při zatýkání A. Daňka. Nevídal zavolal prap. Švarce a nařídil mu, aby šel s příslušníky StB k hostinskému Daňkovi, „kterého jest třeba zatknout“. Švarc usilovně přemýšlel, jak Daňka varovat. Vymluvil se, že doprovod členům StB dělat nemůže, protože má na krku vřed a navrhl jako náhradníka strážmistra Ladislava Mačku. S tím Nevídal souhlasil a Švarc se vydal Mačku hledat. U vchodu do budovy zrovna opravoval Sv. Župka zámky u dveří, a tak ho Švarc požádal, aby zajel k Daňkům varovat A. Daňka před zatčením (viz Případ Světlana 6). Teprve pak vyhledal stžm. Mačku a poslal ho za velitelem. Brzy na to odešel stžm. Mačka s příslušníky StB do Božic zatknout Daňka.
Že se Župkovi podařilo Daňka varovat, že nevzbudil pozornost příslušníků StB, že Švarcovi prošla jeho výmluva na zdravotní indispozici, to jsou otázky, na které momentálně nemáme jasnou odpověď.
Při cestě na oběd se Švarc zastavil u řezníka Smetany a požádal ho, aby prověřil, jak to s Daňkem dopadlo. Obával se totiž sám o sebe a byl připraven z Božic rovněž uprchnout. Smetana se vrátil asi za půl hodiny i se Sv. Župkou a informoval Švarce o Daňkově úspěšném úniku z domova a jeho dočasném tajném ukrytí ve sklepě u Župků (viz Případ Světlana 6). Za této vypjaté situace se vyčerpaný Švarc rozhodl informovat o všem velitele stanice prap. Antonína Nevídala. Učinil tak v přítomnosti šstžm. Karla Diviše. Od té chvíle udržoval Švarc s oběma spojení a později je do činnosti Světlany zapojil. Večer kolem 21 h přišel za Švarcem domů František Vlk, rolník z Českých Křídlovic (člen ČSL a jeden z vedoucích představitelů
božického Orla), a vyřizoval mu vzkaz od Fr. Smetany, aby k němu Švarc ihned přišel.
Připravuje Ladislav Nevrkla
|
