Minulý týden zemřela v požehnaném věku vdova po jedné ze známých obětí vykonstruovaného politického procesu 50.let paní Marie Nevídalová (nar. 1921).
Její manžel Antonín Nevídal byl zatčen počátkem roku 1950 a souzen společně se členy božické části odbojové skupiny Světlana-Jarmila v posledním světlanářském procesu nazvaném podle vůdčí osobnosti „Antonín Švarc a spol.“ v červnu 1951.
Nevídalovo postavení mezi ostatními božickými odsouzenými však bylo přeci jen trošku jiné, zvláštní. Tou první a základní věcí byl fakt, že Antonín Nevídal se oficiálním členem Světlany nikdy nestal, neboť nepodepsal přísahu a nezvolil si krycí jméno, což byl jeden ze základních formálních znaků příslušnosti k organizaci budované partyzánským způsobem. Příběh božických členů SNB, kteří se dostali do kontaktů se Světlanou, jsem popsal ve 20. části tohoto dlouhodobého seriálu. Dnes bych pouze připomněl a doplnil některé údaje týkající se osoby A. Nevídala.
Nejdříve tedy stručná (doplněná a aktualizovaná) rekapitulace: „K četnictvu nastoupil A. Nevídal (rodák z Boleradic, narozený roku 1912) v roce 1936. Jako mladý byl za první republiky členem republikánského dorostu, tj. mládežnické organizace, která měla blízko k tehdy nejsilnější vládnoucí agrární straně. U četnictva byl i během protektorátu. Po válce nastoupil do stanice SNB v Českých Křídlovicích, politicky nebyl organizován. Postupně dosáhl hodnosti vrchního strážmistra a stal se velitelem křídlovické stanice SNB. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, zapojil se do veřejného života v obci a zdálo se, že ho čeká skvělá kariéra v nových poúnorových podmínkách.
Když se objevily v noci z 24. na 25.2.1949 v obcích Božice a České Křídlovice „protistátní letáky“ (jednalo se o výzvy Světlany), shromáždil je a jak mu velela služební povinnost, odeslal na velitelství StB v Mikulově, kam Božice od 1.2.1949 patřily. Zároveň však vypustil prostřednictvím předsedy KSČ v Božicích Ladislava Zvolánka fámu, že „SNB je protistátní skupině na stopě“. Podezření měl hlavně na nejvýraznějšího odpůrce komunistického režimu v obci Josefa Kudličku a jeho nejstaršího syna žijícího v Brně, a taky na bývalého partyzána, hostinského Antonína Daňka. V té době se Nevídalovi svěřil funkcionář MNV a obchodník Jaromír Zelníček, že si u něj Daněk schoval samopal z dob své partyzánské činnosti, neboť prý jsou partyzáni pronásledováni a zatýkáni a on se obává, aby u něj nebyl samopal nalezen. Nevídal poslal svého zástupce A. Švarce, aby samopal zajistil. Jak uváděl samotný Nevídal: „S Daňkem jsem tehdy nežil v dobré shodě, poněvadž jsem mu odebral zbraň.“
V rozsudku z roku 1951 se praví: U A. Nevídala jako příslušníka SNB a dokonce velitele stanice, jest jeho protistátní činnost nutno posuzovati tím přísněji, že on jako takový si měl v první řadě uvědomit své povinnosti a mělo mu být jasné jeho zločinné počínání.“ „Přestože vstoupil do strany, dělal se hezkým i u osob reakčně založených a v jejich společnosti se choval nepřátelsky vůči dnešnímu zřízení, jako oni.“ „A. Nevídal jako osoba znalá místních poměrů nabyl přesvědčení, že letáky rozšířil hostinský A. Daněk a rolník J. Kudlička, oba z Božic. Dále nabyl přesvědčení, že oba jmenovaní jsou členy nějaké protistátní organizace, jelikož mu bylo dobře známo, že tito se podezřele chovají a že udržují podezřelé styky a dále pak, že dobře věděl, že tito jsou velkými nepřáteli dnešního zřízení.“ „A. Nevídal nejdříve toto své podezření hlásil příslušníkům StB, později však, když se dověděl od A. Švarce podrobnosti o činnosti organizace a jejich členech, toto již nehlásil, ba naopak členy organizace podporoval a jim pomáhal. A. Švarc Nevídala pravidelně informoval o tom, co se děje s A. Daňkem, bylo mu známo, že se Švarc často stýká se dvěma neznámými muži z Rousínova a s bývalým příslušníkem SNB jistým Churým ze Znojma, o nichž mu bylo známo, že jsou to rovněž členové organizace Světlana a přesto neučinil žádné opatření, aby tito protistátní zločinci byli odhaleni. Nevídal věděl o Daňkovi vše, a přesto neučinil nic k jeho dopadení. Věděl, že jedním z velitelů Světlany jest jeho podřízený prap. SNB Švarc. Přesto jako velitel stanice SNB nezakročil, ačkoliv mohl učiniti tak snadno. Naopak jejich zločinné jednání schvaloval a jejich činnost podporoval.“
Události z 11.3.1949 musely být pro A. Nevídala šokem. Po neúspěšném pokusu tří příslušníků StB Znojmo zatknout A. Daňka informoval Švarc Nevídala o skutečném stavu věcí. Přesto se právě v této chvíli zachoval A. Nevídal velmi statečně a získané informace si ponechal pro sebe a nehlásil je žádným bezpečnostním orgánům.
A v této stresující situaci byl A. Nevídal (od 17.9.1948 řádný člen MNV Božice) jednomyslně zvolen na zasedání MNV 26.3.1949 předsedou Místní rady osvětové a navíc též finančním referentem MNV.
V noci z 11. na 12.5.1949 konal Nevídal opět obchůzkovou službu v obci, kterou ukončil někdy v 1h po půlnoci. Když ulehl, zaslechl slabé zaklepání na okno a hlas, aby šel otevřít. Opatrně otevřel – za dveřmi stáli J. Kudlička a A. Daněk! Daněk, který byl právě podruhé (a jak se za pár dní ukázalo i naposledy) doma z rakouského exilu a byl na cestě na pravické nádraží, odkud jel na krátkou návštěvu na Valašsko, chtěl vědět, co bude s jeho hostincem a je-li pravda, že má být jeho manželka z hostince vystěhovaná. To, jestli je pravdou, že se právě na tomto posledním půlhodinovém setkání Nevídal s Daňkem nějak udobřili, jak se též dovídáme z protokolů, se už asi nebudeme moci přesvědčit. Toto tajemství – tvrzení „Zasloužil jsem se o to, abyste byl vymazán (myšlen Nevídal) z černé Daňkovy listiny“ a poplácání po ramenou se slovy „Toníčku, máš to dobrý!“ – si už dávno všichni tři aktéři setkání vzali s sebou do hrobu. Podstatné je, že Nevídal o této návštěvě rovněž pomlčel. Osobně bych si vztahy mezi Antonínem Nevídalem, Antonínem Švarcem, Antonínem Daňkem a Josefem Kudličkou dovolil nazvat vztahy vzájemného respektu.
Byla to pro A. Nevídala těžká schizofrenní situace, s níž se jen obtížně vyrovnával, jeho zdravotní stav se zhoršil a nakonec se psychicky zhroutil. Jak je patrné ze zápisů zasedání MNV Božice, Nevídal se od „volebního“ březnového zasedání již nikdy žádného dalšího zasedání MNV nezúčastnil a na schůzi nového MNV 17.11.1949 již není uváděn ani jako jeho člen.
Zatčen byl dne 20.1.1950 v 6:00 h ve svém domě v Božicích.
Je třeba ještě jednou dodat, že přihlášku do Světlany Antonín Nevídal nikdy nepodepsal (nebyla mu ani nabídnuta). Přesto mu byl „Jménem republiky“ 22.6.1951 uložen jeden z nejvyšších trestů, a to ve výši 18 roků odnětí svobody a k tomu podobně jako ostatním odsouzeným další doprovodné tresty. Vyšší tresty už dostali pouze dva: Antonín Švarc – 25 let odnětí svobody a Josef Kudlička – 20 let odnětí svobody. Nejvyšší trest dostal velitel božické Světlany Antonín Daněk. Přišel o život při pokusu StB o jeho zatčení v Božicích 15.5.1949. Záhada jeho smrti a okolnosti k tomu vedoucí budou náplní příštího pokračování našeho seriálu.
A jedna radostná zpráva nakonec: Byl jsem v těchto dnech informován panem starostou, že se přeci jenom Světlaně dostane trvalého důstojného místa nejen v božických dějinách, ale i v současnosti, a že všem božickým obětem tohoto zinscenovaného soudního procesu z let 1949 – 1951 bude na budově kina odhalena pamětní deska božické Světlaně. Hlasovat se o tom bude na nejbližším zasedání zastupitelstva obce.
Připravuje Mgr. Ladislav Nevrkla
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
|
