znak Božic
 Co se děje...
Božické mokřady
Božické mokřady jsou chloubou Božic. Alespoň tak je to někdy prezentováno a musí se nechat, že z části právem. Prakticky hned v Božicích se nachází docela rozlehlá plocha zajímavé a krásné přírody s jedinečnou atmosférou.
Přesto je pár věcí, které by se daly podle mně ještě trochu vylepšit. První věc, které jsem si při návštěvě všiml, jsou již vybledlé informační tabule. Dále bych přivítal mapu mokřadů pro případ, že by se člověk chtěl projít mezi jezírky. V současné době to však není úplně snadné – vše je docela zarostlé, ani jsem si nebyl jistý, jestli je to přístupné pro běžného návštěvníka, o čemž mě dodatečně přesvědčily zarostlé lavičky, na které jsem tu a tam narazil a na jednu z nich se i posadil. Zdá se mi, že celý areál byl původně koncipován jako přírodní park a nebyla to určitě špatná myšlenka. Teď už to není tak zřejmé, působí poněkud neudržovaně a nedotaženě (snad hlavní přístupová cesta si zachovala „styl“), což je velká škoda. A kdyby k plánku a lepší údržbě přibyla ještě nějaká drobná parková architektura, např. nějaký mostek, tak nemají mokřady chybu.
Jen si říkám, proč tomu tak není? Pokud někdo v rámci obecní strategie přijal rozhodnutí o vybudování tohoto areálu, tak je přece nutno počítat s náklady na provoz. Samozřejmě, nikdo nevidíme do budoucnosti a pokud se obec dostane do finančních obtíží, tak se to dá pochopit. To ale není případ Božic. V usnesení 11. zasedání ZO obce Božice jsem se dočetl, že bude poskytnuta dotace ve výši cca 3,2 mil. Kč na vybudování dalšího mokřadu a k tomu je třeba připočítat téměř 400 tis. Kč z obecní pokladny (ostatně jako u každé dotace je nutná finanční spoluúčast obce). A napadlo mě - nebylo by lepší onu částku 400 tisíc vyčlenit na již existující mokřad k jeho řádné údržbě, případně drobným opravám nebo dostavbám?
Moje glosa nechť je vnímána pouze jako zamyšlení a námět do diskuze. V každém případě jsou mokřady místo, kam se vždycky rád podívám a jejich návštěvu vřele doporučuji.

PhDr. Ladislav Nevrkla


 

 

 

 
foto: Jitka Nevrklová