Díky archivním materiálům se tentokrát ještě jednou vrátíme k příběhu Antonína Daňka.
Někdy před Vánocemi roku 1948 se v bytě R. Lenharda ve Vsetíně konala schůzka, které se zúčastnili někteří členové Světlany. kromě Lenharda (rodáka z Horní Lidče) zde byl J. Matúš (Francova Lhota), L. Sýkora, krycí jméno „Špaček“ (Horní Lideč), a taky A. Daněk (rodák z Francovy Lhoty, nyní hostinský a rolník v Božicích, okres Znojmo). Na této schůzce byl Daněk získán do Světlany, podepsal přísahu, zvolil si krycí jméno Vlk a byl pověřen organizováním Světlany na Znojemsku.
Dne 4.2.1949 se do Božic k A. Daňkovi („Vlk“) vydala skupina, v níž byli J. Matúš („Maruška“) a A. Pohůnek („Zvoník“). Přidal se R. Lenhard („Makyta“) a též A. Slabík („Jarmila“), hlavní velitel Světlany, jehož autem se jelo k Daňkovi do Božic pro vysílačku.
Do Božic dorazili někdy kolem 21.30 h. Daněk naložil do auta proutěný cestovní koš na vysílačku a přisedl k ostatním. Vydali se ke Znojmu. Zastavili na kraji obce Suchohrdly u Znojma a Daněk s Matúšem se vydali za majitelem jednoho vinného sklepa (jméno ve spisech není uvedeno) pro vysílačku. Za svitu karbidky ji majitel vyhrabal ze země. Daněk s Matúšem a vysílačkou se za chvíli vrátili do auta a celá skupina se vrátila do Božic. Zastavili u vinného sklepa, který patřil Daňkovi. Zde si teprve pořádně prohlédli vysílačku. Byla to německá vysílačka bez lamp, celá zkorodovaná a poškozená vlivem svého uložení ve vlhku. Daněk slíbil, že lampy sežene a Pohůnek, že zajistí její opravu u odborníka ve Vsetíně. Vypila se i nějaká sklenička vína a na pokyn Slabíka povýšil R. Lenhard a A. Daňka na poručíka. Slabík též zjišťoval, jestli už někoho získal (Daněk tvrdil, že ano, ale nemá tiskopisy k podepsání přísah). Slabík zde rovněž vydal rozkaz, že všechny skupiny Světlany zastaví na 14 dní činnost a budou se věnovat organizační práci.
V Daňkově sklepě se zdrželi do půlnoci. Daněk zůstal v Božicích, ostatní i s vysílačkou se vraceli domů. Buď v Hrušovanech u Brna (podle Matúše), nebo ve Slavkově u Brna (podle agenta Kocourka) vystoupili Matúš a Pohůnek i s vysílačkou uloženou v cestovním koši. Odtud odjeli vlakem domů, zatímco Slabík a Lenhard pokračovali v cestě autem. Vysílačku si vzal domů do Střelné Pohůnek, aby ji poté odvezl na opravu do Vsetína k radiomechanikovi Macíkovi. Tam zůstala až do hořkého konce Světlany, neboť se ji nepodařilo opravit.
Již 7.2.1949 informoval své řídící orgány o této cestě agent StB AK-32 alias Václav Kocourek („Sova“), číšník z Francovy Lhoty, strýc J. Matúše. Člověk, který měl ve Světlaně plnou důvěru, na jiném místě píše, že pohrdá svou rodinou (jako důvod uvádí, že byla antikomunistická). Jeho častá pravidelná písemná hlášení dokládají, že v danou chvíli asi neznal identitu A. Slabíka (píše o něm jako o „Jarmile“) a taky krycí jméno A. Daňka „Vlk“ mu nebylo známé, neboť uvádí, že Matúšovi přišel dopis od nějakého Vlka a snaží se ho chybně identifikovat na jinou osobu.
Velká letáková akce k 1. výročí únorového převratu byla předznamenáním k první zatýkací vlně v řadách Světlany.
Připravuje Ladislav Nevrkla
P.S. Zůstává hodně otevřených otázek:
1. Znal agent AK-32 pravou identitu A. Slabíka a záměrně (na pokyn řídících orgánů StB?) ji zatajoval?
2. Jaký byl vztah AK-32 k A.Daňkovi, když oba pocházeli z Francovy Lhoty?
3. Proč měl J. Matúš takovou důvěru ve svého strýce V. Kocourka (agent AK-32), když tento se o celé rodině kvůli politicky rozdílným názorům vyjadřoval s pohrdáním a neváhal ji udávat? Tušil, že jeho strýc hraje „dvojí hru“?
|
