Pro Božice

Co se děje...

Světlana 38: Tajemství smrti Antonína Daňka IV.

Jsou však různé rozpory, na něž ani dnes neznáme přesnou odpověď:
Tak třeba tvrzení, že „Ant. Daněk ... sebevraždu provedl v kuchyni Jana Filipa“ zapsal později i Josef Waas do obecní kroniky. Ovšem ještě s údajem, že při akci byl jeden příslušník SNB těžce zraněn a jeden zastřelen, což ovšem nebyla pravda. Byl „pouze“ těžce raněn. Jelikož se však jednalo o velitele KV StB v Uherském Hradišti majora Hlavačku, bylo asi na akci vydáno informační embargo. A tak lze důvodně předpokládat, že se mezi lidi dostaly pouze informace v podobě, v jaké si je přála mít Bezpečnost i vládnoucí strana. Z nich měl vyjít Daněk jako „zloduch, velmi nebezpečný a divoký buřič, který uvedl do neštěstí mnoho občanů, kteří nebyli špatní, ale kteří se ho báli.“ A že je mezi staršími občany naší obce tato interpretace dosud živá, o tom svědčí i moje osobní zkušenost z roku 2009 z jednání zastupitelstva obce. Moje poznatky získávané studiem a rozborem dokumentů jsou však jiné.

Božičtí, křídlovičtí, borotičtí a lechovičtí občané, kteří se zapojili do činnosti Světlany, nebyli (až na jednu výjimku) žádní političtí zelenáči. Byli to naopak lidé s řadou politických zkušeností. Byli to lidé, kteří na vlastní kůži poznali, jak dokáže být nová moc (nastolená v únoru 1948) nelítostná a tvrdá. A přitom to často byli sousedé či kolegové - funkcionáři obecních orgánů, politických stran či spolků, se kterými krátce předtím přišli po květnu 1945 budovat do Božic i okolí nový život. Bývalému místostarostovi Božic Josefu Kudličkovi bylo v té době 50 let, prvnímu poválečnému starostovi Božic Ladislavu Smrčkovi 47 let a nedávnému starostovi Bohumíru Paděrovi 46 let! To už byli zkušení lidé, kteří si velmi dobře uvědomovali, do čeho se pouštějí a co může následovat, když se události nebudou vyvíjet příznivě.
Taktéž údaje o penězích, které měl mít Daněk u sebe, mohou být docela dobře zavádějící a úmyslně zdůrazňované. Když už připustíme, že Daněk skutečně dostal pokyn od bývalého podnikatele pana Luckého, aby od jeho zetě ve Vyškově vyzdvihl 118 000 Kčs a přinesl je do rakouského exilu, máme z vyšetřovacích spisů stejně dvě verze jejich dalšího osudu. Podle té známější se je Daněk pokusil ukrýt pod škopkem na vodu na dvoře Filipova domu. Podle jiné zůstaly tyto peníze v „kaučukovém“ kufru u Smetanů v kuchyni. A co když existuje ještě třetí verze, že Daněk tyto peníze u sebe vlastně ani neměl? Co když se to jenom náramně hodilo do „propagandistického humbuku“ kolem Daňkovy smrti a kolem připravovaného dalšího zatýkání a posléze i do procesu se Světlanou? Stejně tak neustálé zdůrazňování toho, jaké shromažďovali zbraně. Většinou šlo o „vyběhané“ či poškozené automaty (samopaly), s nimiž by se jen těžko mohl někdo pustit do nějaké akce.
Zůstává těch otázek stále ještě hodně. A to jsme se mnohého ještě ani nedotkli.

Zatčený Antonín Nevídal k Daňkově smrti ve své výpovědi uvádí: „ Asi za 4 dni poté (15.5.1949) přišel ke mně v ranních hodinách mladík z Božic Filip Jan a sdělil mně, že se u stanice střílí a že je tam jeden četník mrtvý. Vstal jsem rychle, zavolal jsem místní samaritány (zdravotníky) a utíkal jsem na místo činu. Tam již byla záchranná stanice a ranění byli odvezeni do nemocnice. Poté jsem odešel na stanici a tam jsem taky zjistil, že Daněk je již mrtev. To je vše, co mohu k věci dodati.“
Zatčený Antonín Švarc k témuž vypovídal 14.7.1949: „V neděli dne 15.5.1949 asi kolem 6 h ranní tloukl mi někdo na okno mého bytu (pozdější Šrámkovo). Když jsem toto otevřel, viděl jsem, že pod ním stojí šstr. Karel Diviš, který mi vyřizoval, že mám ihned přijíti na stanici SNB, že je tam mnoho příslušníků SNB a StB, že tam byla nějaká přestřelka, při níž byli dva příslušníci StB zraněni a odvezeni do nemocnice.“

Řezník František Smetana uváděl u výslechu krátce po svém zatčení dne 16.5.1949: „Ráno 15.5.1949 jsem byl probuzen tím, že někdo tloukl na dveře mého domu a když jsem otevřel, dověděl jsem se od jisté paní Spálovské z Božic, že pod mým domem leží postřelený četník, kterého je nutno obvázati. Krátce na to jsem pak byl zatčen.“ Při výslechu dne 15.2.1950 k témuž do protokolu uvedl: „Asi kolem 5. h ranní zatloukla na dveře mého domu paní Spálovská z Božic a tato mi řekla, že před domem je zraněn příslušník SNB a abych ho šel obvázat. Já jsem vyšel ven a když jsem došel ke zraněnému příslušníkovi SNB, tento se mě tázal, kdo jsem, a když jsem mu odpověděl, že Smetana, odehnal mě od sebe. Pak jsem šel za dalšími příslušníky SNB a tito se mě ptali, kdo jsem a když jsem jim odpověděl, že Smetana, tázali se mě, zdali v mém domě ještě někdo jiný mimo Daňka se schovává. Já jim odpověděl, že žádný a za krátkou chvíli mě tito příslušníci zatkli.“
Z výslechu (ve dnech 24.6.-27.6.1949) agenta StB Karla Zámečníka, který byl nasazen do cely k zatčenému Fr. Smetanovi a který ze Smetany „tahal“ různé informace o božické Světlaně: „Daněk odjel do Vyškova, kde se sešel se zetěm jednoho továrníka z Vyškova, který mu dal pro tohoto továrníka 120 000 Kčs a dopis psaný tajným inkoustem. Toto měl Daněk předati onomu továrníkovi po svém příchodu do Lince. Dopis byl ukrytý v jednom kabátě, který měl připravený na cestu do zahraničí.“ Zatčená Marie Slezáková k událostem 15.5.1949 uvádí: „Já, moje sestra Anežka a švagr Smetana jsme zůstali v domě. Smetana poté vyšel ven, když ho paní Spálovská volala, že pod oknem leží někdo raněný. Smetana za sebou zamkl.“ Marie Slezáková duchapřítomně hodila obálku dopisu, který před chvíli dostal Daněk, do kamen a jeho tašku na cigarety vložila do své dámské kabelky. Při soudním přelíčení bylo toto klasifikováno jako zahlazování stopy. Za chvíli se ozvaly rány na dveře a povel „Otevřete!“. Marie šla otevřít. Dovnitř vstoupili příslušníci StB a obě sestry Slezákovy (i jejich švagr Smetana) byly někdy kolem 6.15 h zatčeny.

Na závěr citace z Trestního oznámení StB (pátá dílčí část) na Antonína Daňka, které bylo vydáno (až) 9.11.1950: „Jeho (Daňkova) přítomnost v Božicích byla orgány StB zjištěna a v nočních hodinách bylo přikročeno k jeho zatčení. Při zatýkání postřelil Antonín Daněk těžce dva příslušníky SNB a když viděl, že neunikne, sám se zastřelil. Při prohlídce bytu řezníka Františka Smetany z Božic, kde se Antonín Daněk těsně před smrtí skrýval, byl nalezen cestovní kufr s různým šatstvem a obuví. Dále byl na jeho stopě při pátrání nalezen balíček tisícikorunových bankovek v celkové hodnotě 118 000 Kčs. Peníze získal Daněk od jeho spolupracovníků na protistátní činnost. Sama manželka Marie Slabíková z Komořan posílala po Daňkovi svému manželovi Antonínu Slabíkovi 10 000 Kčs. Tyto peníze byly předány s pátou dílčí částí trestního oznámení Státní prokuratuře v Brně na potvrzení.“

Tak, vážení čtenáři, zkuste se tím vším ještě jednou prokousat. Zvlášť ta poslední (oficiální) zpráva StB, zpracovaná až koncem roku 1950, stojí za důkladné přečtení.

Mgr. Ladislav Nevrkla

Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky