|
|
Co se děje... |
|
| Corporate Governance v místní samosprávě
| "Corporate Governance" (do češtiny se tento pojem nepřekládá, dále jen CG) se stal velmi skloňovaným pojmem po krachu amerického energetického gigantu Enron v roce 2001. CG řeší problematiku práv a povinností skupin majících nějaký podíl na chodu firmy (vlastníci, zaměstnanci, věřitelé atd.) tam, kde jsou splněny dvě podmínky: řízením firmy jsou pověřeni "agenti", tj. osoby najaté a placené vlastníky a hrozí zde tedy konflikt zájmů (tzv. "agency problem") a tento konflikt zájmů není možné řešit smluvně (např. kvůli příliš vysokým transakčním nákladům). Ve světe existují zhruba tři modely CG - anglosaský (USA), kontinentální (Německo) a asijský (Japonsko). V mnoha ohledech odlišné systémy, které mají ale jedno společné: vedení podniku (zajišťující každodenní chod firmy) podlehá kontrole jiné organizační struktury v rámci firmy (tou může být např. dozorčí rada nebo jiné institucionální uspořádání plnící podobnou funkci*) se sílícím tlakem na transparentnost.
Co to ale má společného s místní veřejnou správou, která se přece značně liší od soukromého sektoru? Třeba to, že je placena z našich daní? My, jako občané, si platíme určitý servis, který by měl být prováděn na jistém standardu a volby do obecních zastupitelstev delegují vedoucí jedince do "manažerských" funkcí, za jejichž výkon jsou odpovědni nám občanům - investorům. Místní samospráva má svá specifika - není tak detailně a přísně regulována zákonem. To ale nemění nic na podstatě věci. Jako občan-investor požaduji transparentní rozhodování a v rámci mezí účinnou kontrolu. (Přijde-li někomu přehnané stavět vedle sebe soukromý a veřejný sektor, tak vězte, že v Nizozemí byl v roce 2002 zaveden tzv. dualismus, kdy obecní radní nejsou již členy obecního zastupitelstva, čímž je vytvořen rozdíl mezi exekutivními členy rady a zastupitelstvem vykonávajícím kontrolu nad radou. V čele obou těchto orgánů je nikoli volený, ale ministrem vnitra jmenovaný starosta).
Pokud je potom předsedou finančního nebo kontrolního výboru, což jsou instituce svou povahou kontrolní (i když prakticky bez pravomocí), člen rady obce (exekutivní orgán), tak se domnívám, že to jde proti logice věci a tyto výbory pozbývají svůj kontrolní charakter. Nicméně významným kontrolním prvkem je i občan sám - jeho zájem o místní samosprávu. Žádný dotaz není hloupý (koneckonců si to občan platí) a jakákoli aktivita je vítána - počínaje návštěvou zasedání obecního zastupitelstva. Věci se nezmění tím, že po pěti pivech v hospodě pošlu všechny někam, protože já přece nic nezmůžu. Začít se musí u maličkostí ve svém okolí. Z mnoha malých věcí se stane pak věc velká. A tady si myslím, že je značná rezerva (dle mého názoru u většiny z nás). Zkusíme to jako občané změnit?
*Cílem není popsat detailně CG. Na tomto prostoru to není ani možné, protože se jedná o značně rozsáhlou a dynamicky se rozvíjející oblast, a proto jsem se uchýlil pouze ke schématickému náčrtu.
| PhDr. Ladislav Nevrkla
(autor je absolventem Institutu ekonomických studií UK Praha)
|
|
|
|
