Pro Božice

Co se děje...

Božické osmičky: Úmrtí preláta Maxe Mayera 1928

Vzpomínka na pozapomenutou osobnost Božic

Na počátek letošního léta připadá 80. výročí úmrtí kdysi známé a význačné osobnosti nejen Božic a Českých Křídlovic, ale vlastně i celé dřívější jižní Moravy preláta Maxe Mayera, rytíře z Ahrdorffu a Wallersteinu.
Tento schopný, ambiciózní, ale zároveň hluboce lidský muž se narodil 3. prosince 1845 v Kroměříži v zámožné šlechtické rodině jako Maximilian Thaddäus Mayer. Absolvoval kroměřížské gymnázium. V letech 1864 -1867 studoval teologii na biskupském učilišti v Brně. Na kněze byl vysvěcen 6. června 1868 a šest let působil jako kaplan v Brně. V listopadu 1874 odjel ze studijních důvodů do Říma, kde se stal tajným komořím „vatikánského vězně“ papeže Pia IX. V roce 1876 získal doktorát kanonického práva, následujícího roku roce byl jmenován papežským prelátem a v roce 1880 se stal apoštolským protonotářem nového papeže Lva XIII. Tato závratná a rychlá kariéra (stejně jako její nečekané přerušení a utlumení) zavdaly v pozdějších letech (též ve spojení s jeho soukromým životem koncem 90. let 19. století) nejednu spekulaci o jejich pravých příčinách.
Ověřená fakta však říkají, že o rok později (roku 1881) onemocněl a vrátil se zpět na Moravu. Tři roky působil jako farář v Černé Hoře u Blanska, ale zdejší drsnější podnebí mu nesvědčilo, a tak roku 1884 zamířil na faru do Českých Křídlovic (dnes součást Božic) na Znojemsku. Brzy se zde stal známou a uznávanou osobností. Do srdcí občanů obou obcí se tento 198 cm vysoký a urostlý muž zapsal nejen jako kněz a veřejně činný člověk, ale i jako zachránce mnoha božických a křídlovických dětí. S nasazením vlastního života totiž varoval dav 80 – 90 místních dětí, které se z nádherného barokního mostu se třemi zděnými oblouky dívaly na rozbouřenou hladinu řeky Jevišovky během jarního tání roku 1888. Při následném stržení mostu divokými vlnami už na něm naštěstí nikdo nestál. Nezapomenutelným životním dílem preláta Maxe Mayera se nakonec stala stavba monumentálního kláštera Maria Hilf v Českých Křídlovicích.
V roce 1899 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci a po 15 letech svou oblíbenou farnost v Božicích a Českých Křídlovicích opustil. Dne 18. července 1901 mu bylo přiznáno právo používat predikátu rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu. O patnáct let později získal císařským diplomem ze dne 14. června 1916 titul barona. Již předtím byl v roce 1913 byl jmenován kapitulním prelátem a v roce 1921 kapitulním proboštem metropolitního kostela Sv. Václava v Olomouci.
Do Božic se však stále vracel. Roku 1895 koupil od tehdejšího starosty Michaela Morda domy č.p. 9-10 v dolní části obce, kterým se později začalo říkat prelátova vila, i přilehlý pozemek pro známou prelátovu botanickou zahradu - arboretum. V novém domě v Božicích trávil prelát Max Mayer každoročně svou letní dovolenou. V přepychovém a útulném letním sídle v Božicích vznikla v letech 1900 – 1926 veškerá prelátova literární díla. Jako výraz vděku předal v roce 1922 každé božické a křídlovické rodině dvě své knihy se jménem obdarovaného a vlastoručním věnováním.
Svůj trvalý vztah k jižní Moravě vyjádřil i tím, že si na jaře 1928 nechal na božickém hřbitově podle vlastního návrhu postavit hrobku. V Božicích chtěl také oslavit 60 let svého kněžství. Uprostřed příprav oslav tohoto diamantového výročí však Max Mayer dne 7. července 1928 v Božicích ve věku nedožitých 83 let zemřel.
Když byl prelát Mayer z Ahrdoffu 11. července 1928 - za přítomnosti olomouckého sboru kanovníků a dalších duchovních hodnostářů - s velkými poctami pohřben, sledovali obyvatelé Božic a Českých Křídlovic neobyčejný pohřební průvod. Skleněný pohřební vůz ze Znojma, ve kterém ležela těžká kovová rakev se zesnulým prelátem, následovalo vysoké duchovenstvo olomouckého sboru kanovníků a duchovních z jižní Moravy. Pak šlo 6 rytířů, cvičenci a za nimi jely vozy s neskutečným množstvím věnců vytvořených z nejkrásnějších květin léta roku 1928. K dlouhému zástupu se připojili též žáci z okolních škol, dále sestry z kláštera Maria Hilf, řeholníci z kláštera z Louky u Znojma, místní pěvecký sbor, hasičský sbor a cvičenci z Čejkovic, Břežan, Hrádku, Dyjákovic a Hevlína. Dále následovali sportovní činovníci z okolí, obecní zastupitelé Božic a Českých Křídlovic a nakonec veškeré místní obyvatelstvo. Úmrtí preláta Maxe Mayera bylo vnímáno jako velká ztráta tehdejších obyvatel jižní Moravy, jako ztráta významné osobnosti.
O poslední cestě Maxe Mayera psaly i tehdejší noviny. Např. znojemský list Znaimer Tageblatt zdůraznil slova na rozloučenou, která zesnulému prelátovi věnoval světící biskup Dr. Schinzel z Olomouce. Líčil v nich život významného člověka, jeho lásku k umění a vědě, jeho dobročinnost, oceňoval jeho básnické práce a poukázal na jeho jedinečnou lásku k jižní Moravě, na kterou Olomoučtí častokrát téměř žárlili.
Za místní občany se s Maxem Mayerem rozloučil hrabě dr. Karl Khuen-Belasi z Hrušovan n.J. I on podtrhl vztah Maxe Mayera k jižní Moravě následujícími slovy: Zde teď odpočívají Tvoje tělesné ostatky, v milované vlasti, kterou jsi tak nadšeně opěvoval, jejíž pověsti a báje jsi tak nádherným jazykem uchoval pro další generace. Tvoje rodné místo leží uprostřed moravské země, Tvoje poslední bydliště bylo na severní Moravě; Tvé srdce ale bylo vždy na jižní Moravě, v Tvé někdejší farní obci České Křídlovice - Božice, kde jsi teď také nalezl místo svého posledního odpočinku.

Na božickém hřbitově dodnes najdeme náhrobní desku s nápisem:
Zde odpočívá v Bohu prelát Max Mayer z Ahrdorffu-Wallersteinu, kapitulní probošt olomoucký.
Narozen 3.12.1845, zemřel 7.7.1928

Literární dílo Maxe Mayera

Max Mayer je autorem 11 veršovaných divadelních her (6 z nich je uloženo v knihovně Jihomoravského muzea ve Znojmě), 3 drobnější práce a řadu teologických textů.. Náměty her čerpal z historie a pověstí. Některé jsou zasazeny přímo do Božic a Českých Křídlovic, jiné na Znojemsko, historickou jižní Moravu a další se týkají národních dějin. Skládal též básně, které ve dvacátých let vycházely v Znaimer Wochenblatt. Podrobněji viz http://www.knihovnazn.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=538&Itemid

Max Mayer, milovník umění

Prelát Max Mayer byl velkým milovníkem umění. Proslulá, bohužel v původní podobě nedochovaná, byla tzv. prelátova vila. Nejednalo se o klasickou vilu, ale ve své době o luxusně upravený a zařízený rodinný domek v kdysi hlavní božické ulici.

Vila preláta Maxe Mayera z Ahrdorffu

V roce 1895 koupil Max Mayer dva domy č. 9 a 10 a odstěhoval se z fary. Dům č. 9 honosně upravil a obložil dřevem. Mezi zvláštnosti domu patřila domácí kaple s Madonou, známým Jihomoravským křížem, oltářem a kulatými barevnými okny. Dále sem patřila bohatá sbírka starobylých uměleckých předmětů, zbraní a výtvarných a keramických děl z celého světa. Nacházela se zde i bohatá knihovna, sbírky rostlin, brouků a minerálů. Dohromady vše tvořilo malé muzeum. Asi hektarová zahrada patřící k vile byla osázená vzácnými a exotickými rostlinami z celého světa. Přes zimu byly cizokrajné byliny a rostliny chráněny ve skleníku. K posezení sloužily i tři altánky. V domě č. 10 bydlela prelátova společnice Markéta (Margareta) Kleinschmitzová, která se po prelátově přeložení do Olomouce v roce 1899 starala o celý objekt. Po prelátově smrti roku 1928 se stala dědičkou obou domů. V roce 1930 se provdala za plukovníka Richarda von Thavon a po jeho smrti v roce 1940 (je pohřben v pravé části prelátovy hrobky) za dr. Stosiuse ve Vídni. Tam v roce 1974 zemřela.

Prelátova muzejní sbírka

Muzejní sbírky znojemského muzea obohatil jeho příznivec prelát Max Mayer zejména darem mnoha církevních památek, nerostů, obrazů a starých tisků. V roce 1921 od něj město Znojmo zakoupilo soubor indických loveckých a bojových zbraní a kolekce japonských pušek, které si přivezl ze svých cest po Asii v letech 1900-1901. Tehdejší starosta města Znojma dr. J. Mareš mu v děkovném dopise přislíbil, že sbírka ponese jeho jméno. Stalo se tak při znovuotevření muzea v roce 1922. Podrobné informace viz na http://www.znojmuz.cz/mindex.htm.

Klášter Maria Hilf v Českých Křídlovicích

Od roku 1890 na něj začal Max Mayer shromažďovat finanční prostředky, a to i v rámci celého rakousko-uherského mocnářství. V roce 1892 se zrodil jeho nápad postavit nejdříve menší objekt jako útulek pro děti a staré lidi a již 8.9.1895 byla budova slavnostně otevřena a posvěcena. Organizační podíl Maxe Mayera na této i následných přístavbách je nezpochybnitelný. Správu budov převzaly sestry sv. Karla Boromejského z Prahy a kromě útulku zde v další budově (postavené v letech 1897 – 1898) zřídily školu pro učitelky ručních prací. V roce 1899 přibyla ještě samostatná budova klášterní mateřské školy (dnes prodejna vietnamských obchodníků). Až později (v letech 1905 – 1906) byla vybudována dominantní čtyřpatrová budova s kaplí sloužící jako dívčí penzionát. Byla zde zřízená dívčí měšťanská škola pro dívky z celé monarchie a po roce 1918 rodinná škola (škola pro vedení domácnosti). Po druhé světové válce byla část budovy využívána pro potřeby měšťanské školy (do roku 1954), část jako útulek pro německé válečné sirotky (do roku 1950), od roku 1950 je v penzionu Maria Hilf domov důchodců.

Odkaz Maxe Mayera

Prelát a baron Maximilian T. Mayer, rytíř z Ahrdorffu a Wallersteinu patří bezesporu mezi nejvýznamnější osobnosti, které kdy žili a působili v Božicích a Českých Křídlovicích. Není určitě jeho vinou, že svoji dlouhou životní pouť prožil ve složité a komplikované době a tudíž kromě životních vzestupů a zasloužené slávy, dočkal se i zklamání a bolesti. Jeho vztah k jižní Moravě a krajině kolem Božic a Českých Křídlovic se sametově zářícími meruňkami však byl příkladný a neoddiskutovatelný. Takoví lidé budou ke slavné historii našich obcí patřit trvale a navždy.

Připravil Mgr. Ladislav Nevrkla

Božice 29.06.2008