Robert Hutyra se rozhodl změnit plány. Koncem srpna přišlo aspoň severozápadní proudění. Kdyby startoval ze Slovenska, dostal by se nad sousední Maďarsko. Pokud si však najde místo ke startu na jihu Moravy, vítr ho donese nad rakouské území. Bylo rozhodnuto. Navíc zjistil, že hranice dělá na jihu Moravy malý výběžek, který by umožnil využít i stávajícího severozápadního větru, aby se dostal tam, kam potřeboval. Ne nadarmo se tady u nás říkalo, že „u Hrušovan n.J. startuješ na východ a doletíš na západ“.
Na kole projížděl krajinou mezi Mikulovem a Znojmem a nakonec našel i vhodné místo startu, dobře ukryté mezi větrolamy, pouhých 11 km od hranic. Většinu z nás asi napadne, že se tak dobře „trefil“ právě u Božic? Je možné, že dostal od někoho typ (slyšel jsem takovou verzi). Určitě věděl o radarech, které byly tehdy v Božicích umístěny a vertikálně i horizontálně sledovaly pohyb ve vzdušném prostoru na čs. – rakouských hranicích. Že by uvažoval o „největší tmě pod svícnem“? Možná. Prostor za božickým nádražím směrem k Hrádku a k Velkému Karlovu je strategicky naprosto ideální. Určitě ne náhodou zde byly v druhé polovině 30. let 20. století vybudovány dva malé řopíky (jeden z nich se nachází nedaleko místa Hutyrova startu!). Mírně zvlněná krajina s množstvím lesíků a remízků se pozvolna svažuje až do Rakouska. Místo startu bylo tedy vybráno.
Příprava k letu
Boží požehnání si Hutyra vyprosil 4. září 1983 v bratislavském Modrém kostele, kde byly pokřtěny obě jeho děti. Modlil se. „Riskuji život své rodiny.“ Vypadalo to, že požehnání dostal.
O dva dny později už balon odpočíval v úkrytu (zahrabaný v zemi) na místě startu ve větrolamu nedaleko Božic na Znojemsku. Tím vhodným místem se stal větrolam na konci vinohradu Božická pustina. Můžete se o tom sami přesvědčit, pojedete-li polní cestou z Božic do Velkého Karlova. Před náhodnýma zvědavýma očima i před radarem je velmi dobře chráněn. Náhodných chodců zde projde minimálně.
Na místě měli Hutyrovi nejen veškeré zařízení potřebné ke startu, ale také veškerý majetek. Dvě tašky a závodní kolo, které si otec rodiny přivázal na ocelovou konstrukci. A také čtyři lahve s propan-butanem. Jedna byla určená ke startu, další dvě pro let balonu a poslední pro přistání. Děti o plánu věděly od předvčerejška. Čtrnáctiletá dcera i jedenáctiletý syn byli nadšeni. „Pro ně to bylo největší dobrodružství a nezapomenutelný let balonem. Pro manželku, která balon šila, byl let zkouškou nervů, aby vše dobře fungovalo,“ popisoval Hutyra.
Nebezpečný přelet
Na určené místo vyrazila rodina autem. Božice již nebyly v „ochranném pásmu“, a tak si zde obyčejného osobního automobilu s jinou než znojemskou espézetkou nikdo ani nevšímal. Konečně vytáhli z božického úkrytu i balon. Byla noc, devět hodin, patnáct minut, 7. září 1983.
Na řadu přišla montáž plošiny a nafukování balonu studeným vzduchem. O půl jedenácté večer začal Hutyra s nahříváním. Trvalo to deset minut. Kotevní lana se napjala. Když kapesním nožem přeřezali lana, balon nahoru přímo vystřelil! Ale to nejnebezpečnější je mělo teprve čekat. Od hranice byli asi deset kilometrů a pohraničníci jim mohli útěk ještě pořádně zkomplikovat.
Čtyřčlenná rodina se mačkala v ocelové gondole, která měla rozměry jedenkrát jeden metr. Na vnější stranu gondoly ještě přivázal své závodní kolo. Kdosi mi říkal, že tam s sebou měli i jezevčíka. Budiž, od R. Hutyry jsem to neslyšel. „Po startu u mne převládl pocit uvolnění a všechno to napětí posledních měsíců příprav ze mne okamžitě spadlo,“ vzpomínal před několika lety amatérský balonový letec.
Všechno mu vycházelo. Balon se vznesl do výše asi 500 metrů, hořák fungoval. „Vše fungovalo tak super, že jsem zapomněl vyměnit bombu,“ vzpomínal později na vypjaté chvíle. O pět minut později došel plyn v první bombě a začaly problémy. Balon klesal a bylo třeba vyměnit bomby. Hutyra byl nervózní, omylem otáčel uzávěrem na opačnou stranu. Koruny stromů ve větrolamu se k nim nebezpečně přiblížily. Byli zase u země a zase na českém území. Naštěstí je zachránilo závodní kolo, které se zachytilo větví a zafungovalo jako kotva. Větve z větrolamu (aniž o tom věděli) sice trochu na dvou místech poškodily balon, naštěstí se ukázalo, že nijak vážně. Důležité bylo, že manželka zůstala ledově klidná.
Mezitím Hutyra vyměnil bombu a znovu začal zahřívat vzduch v balonu. Musel to stihnout dřív, než je někdo uvidí. Stihl.
Příště: Nekonečné minuty nad Hevlínem
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Připravuje Mgr. Ladislav Nevrkla
|
