|
|
Co se děje... |
|
| Světlana 22: Říkali mi Maryna |
V minulých dnech jsem se setkal s paní Marií Slezákovou, jednou z členek božické skupiny Světlana-Jarmila.
Byl jsem velmi příjemně překvapen, když jsem mohl mluvit s energickou, i v téměř osmdesáti letech stále velmi hezkou a milou paní. „Udělám vám kafíčko, ale pořádné, silné. Já nemám to vodové ráda, i když bych jiné pít neměla,“ pravila jasně a rázně a za chvíli už se před námi kouřilo z kávových hrníčků.
Dozvěděl jsem se toho hodně, paměť má výbornou a zastavit její slovní vodopád jsem se téměř nepokoušel. Neměl jsem ani důvod. Její vzpomínky byly nevšední a velice zajímavé. Zajímalo mě hlavně to, co se týkalo Božic. Vzpomínala na svou sestru Annu, k níž velmi často jezdila, na jejího tehdejšího muže řezníka Smetanu, na svého bratra Františka (u Smetany dělal řezníka), na Antonína Daňka, četníka Švarce, „dědu“ Kudličkového, dostalo se i na Svatopluka Župku. Taky vzpomínala na kolonisty (zvlášť připomněla jednoho tehdejšího mládence), na doktora Leissera a na události, které jí a její rodině tak výrazně zasáhly do života.
„Mami, já se jedu podívat do Božic, co tam Anežka dělá, když je Andula v lázních,“ sdělila rodičům v Nivnici. „Ale nezapomeň, v pondělí idem do řepy,“ reagovala na ta slova matka. „Mám rozum, však já vím, já su zítra doma,“ pohodila hlavou Marie Slezáková a chystala se na cestu. Byla sobota 14.5.1949. Rodiče neměli vůbec tušení, proč Marie (později ve vazbě jí kamarádky říkaly Maryna, protože Marií mezi nimi bylo víc) tak náhle spěchá do Božic.
Co všechno se seběhlo v noci ze 14. na 15. května 1949 budu popisovat v jiném dílu tohoto případu. Dnes jenom můžu konstatovat, že na jednocení řepy na rodičovském poli v Nivnici se v pondělí 16.5.1949 Marie Slezáková dostavit už nestihla. Byla společně se svou mladší sestrou Anežkou a svým švagrem Františkem Smetanou v neděli 15.5.1949 kolem půl sedmé ráno bezpečnostními orgány u Smetanů zatčena a s rodiči se viděla až u soudu v červnu 1951.
Rád bych také upřesnil svoje tvrzení z kapitoly Světlana 14, v níž jsem uvedl, že Marie Slezáková vlastně členkou Světlany nebyla. Paní Marie dodnes moc nevěří tomu, že se podepisovaly nějaké přísahy a že je Antonín Daněk shromažďoval. A ještě méně věří tomu, že by se o nich (a jiných dokumentech Světlany) zmínil Svatopluku Župkovi. Taky zůstává neoddiskutovatelnou pravdou, že zatčení a odsouzení konkrétních osob v případu Světlana nebylo přímo vázáno na to, jestli tito lidé přísahu podepsali či nikoliv. Rozhodující bylo to, jak policejní složky a soudy jejich aktivity vyhodnotily. A Marie Slezáková byla za svou činnost pro Světlanu zatčena a odsouzena. Její další život to poznamenalo navždy.
„Já vás půjdu vyprovodit,“ konstatovala na konci mé návštěvy, „a dám si na dvoře cigaretku.“ Marie Slezáková působí vyrovnaně a spokojeně, i když ji leccos bolí. Na těle i na duši.
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Mgr. Ladislav Nevrkla
|
 |
|
 |
|
 |
|
|
|
|
