Už v době, kdy jsem přišel do Božic, setkával jsem se poměrně často se „zaručenými“ informacemi kupříkladu o tom, jak na starých německých mapách je vyznačený prostor znázorňující na našem katastru „pískový komín“, který dokládá skutečnost, že je zde jen pusto a prázdno, písek, sucho a nedostatek vody i přirozené vláhy, neboť díky tomuto teplému „pískovému komínu“ se Božicím vyhýbají dešťové mraky a tudíž zde zrovna dvakrát moc neprší. Podmínky pro žití i zemědělství prý nepříliš vhodné.
Když bylo před několika lety při „dohledávání“ obecního majetku překvapivě zjištěno, že do božického katastru patří i část pozemků s vinohrady za jezírkem „Pískovna“ směrem k Velkému Karlovu , dostala tato lokalita velmi příznačné pojmenování „Božická pustina“. Snad se takové pojmenování i tradovalo, podobně jako pojmenování pro jiné pustiny v okolí, o nichž bude ještě řeč v dalším pokračování „Božických zákoutí“.
I při sbírání materiálů k publikaci o Božicích, kterou jsem dával dohromady v roce 1995, jsem v Peřinkově Vlastivědě narazil na tvrzení, že po třicetileté válce došlo k takovému úbytku obyvatelstva (podrobněji viz publikace Božice – České Křídlovice, 1225 – 1995, Historie a současnost obcí, Božice 1995, str. 41), že v zápise z roku 1751 (jak se často říká „za Marie Terezie“) jsou Božice uvedeny jako pustá ves! A v okolí se jim prý skutečně říkalo Pustice. Neznamená to však, že by zde nezůstaly domy či hospodářská stavení a že by zde vůbec nikdo nežil. Nebyli zde však evidováni stálí obyvatelé, ale pouze dočasně usazení. No a samozřejmě že řada stavení zůstávala po určitou dobu skutečně opuštěných, pustých. I přes tento nepříznivý faktor jsou Božice v roce 1750 uvedeny mezi osadami jaroslavického panství, stejně jako Křídlovice, u nichž je navíc evidován neověřený zápis z roku 1697, který uvádí u panského dvora v Jaroslavicích i 13 třičtvrtěláníků v Českých Křídlovicích (jak se možná ještě tehdy psalo „v Cžeskych Krzidlowiczych“) a velký Křídlovický rybník (od Borotic k Zámlýní) na 700 kop ryb. Jen pro zajímavost uvádím, že dodnes existující Zámecký rybník v Jaroslavicích byl na 600 kop ryb a tehdy existující Božický rybník na Jevišovce (pod dnešními terasami) též na 600 kop ryb.
Nedávno jsem však v archivu narazil na novinový článek, který – zdá se – dodatečně a dostatečně osvětluje, kde se vzalo a mezi lidmi i dlouho udržovalo povědomí o nehostinných přírodních podmínkách na Božicku i o tom, proč nemáme ve svém okolí blízké sousedy. Autorovi se – možná nechtěně – podařilo smíchat „jabka s hruškami“ a pokus o vlastivědnou reportáž tak na dlouhá léta vnesl do povědomí lidí řadu nepřesností a svérázných výkladů.
A o čem tedy autor skrytý pod značkou -ša- ve Znojemsku č. 34 ze 16.8.1961 mj. ve své místopisné práci nazvané Moskovická a Petrovická pustina psal?
Úvod začíná romanticky: „Jede-li cestující vlakem od Hodonic k Božicím, překvapí jej náhlá změna v polní vegetaci a v celé tvářnosti krajiny. Bohatý porost zemědělských plodin a stromoví u Dyje a Hodonic je zvláště za suchých let vystřídán chatrným porostem, činícím dojem stepi se špatně vegetujícími plodinami.“ V nepříznivém hodnocení krajiny kolem Božic (které se mimochodem teprve v roce 1960 vrátily po 11 letech „nuceného exilu“ v okrese Mikulov do okresu Znojmo) pokračuje autor -ša- i v následujících řádcích ráznými tvrzeními: „Jediný pohled na mapu nám ukáže, že nikde v obvodu jihozápadní Moravy není tak rozsáhlé planiny bez osad. Rozsáhlá planina ve výši 230 m nad mořem, bez lesů a stromového porostu, jen s řídkým porostem akátů na okrajích, se rozkládá od železniční trati na jih k Valtrovicím, Hrádku a Dyjákovicím.“ Závěr zdrcující kritiky je skutečně příznačně dobový: „A příčiny? Byly to nepříznivé půdní poměry, častá neúroda v suchých letech a následek – hlad. Také krutý útisk feudální ... Půda na této rozsáhlé pustině, kde je jen slabá vrstva humusu s podložím mrtvého písku, volá po humusu a vodě. Víme, že nedávný pokus vysázeti a pěstovati zde vlašské ořechy úplně selhal.“ Myslím, že pro ilustraci náhledu na božickou krajinu kolem roku 1960 to bohatě stačí.
Podívejme se aspoň ve stručnosti, jaká jsou fakta z dnešního pohledu?
Božice i Křídlovice patřily k prosperujícím obcím jaroslavického i břežanského (tehdy fryšavského) panství. Existovalo tady hodně rybníků na Jevišovce, později i na Příčním (dříve Petrovickém) potoku, a to i s vodními mlýny. Božice i Křídlovice jsou od jara do podzimu obklopeny rozmanitou zelení, převažují lužní porosty, ale i akátové lesíky a uměle vysázené větrolamy, které na řadě míst nahradily zničené sádky, aleje nebo malé vinohrádky. Samozřejmě že nechybí ani menší vinohrady, a to starší, obnovené i nově vysázené. Zemědělské činnosti pomohly závlahy, a tak nám tady chybí snad jen slibované kvalitní přírodní koupaliště.
Ani okolí není zdaleka tak pusté, jak je viděl autor se značkou –ša- v roce 1961. Založení božické Kolonie v letech 1926 – 1927, založení Velkého Karlova v průběhu 50-tých a 60-tých let 20.století a nedotažený pokus o založení osady Formóza (oficiálně na mapách nazývanou Sídliště, část Valtrovic) blízko železniční trati Božice – Hodonice, svědčí naopak o tom, že se tady dá trvale žít i pracovat a že je jen věcí historického vývoje, že jsme o své blízké sousedy kdysi dávno přišli. O těchto zaniklých vesnicích si povíme něco víc příště.
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Připravil Mgr. Ladislav Nevrkla
|
