Velitel znojemské (a souběžně také božické) Světlany Antonín Daněk (nar. 1922, hostinský z Božic, bývalý partyzán na Valašsku z brigády Jana Žižky z Trocnova) unikl 11.3.1949 zatčení a jako člen malé skupiny, v níž byl i Antonín Slabík, velitel Světlany-Jarmily, se pravděpodobně 22.3.1949 dostal do Rakouska. K tomu Krajské velitelství StB v Uherském Hradišti dne 16.3.1949 uvádí, že „dle zpráv útvaru 701 se pokusí v nejbližších dnech o přechod státních hranic Antonín Slabík z Komořan a to ve společnosti své švagrové Bedřišky Slavíkové a ještě jiného neznámého muže“. Tím „jiným neznámým mužem“ byl ve skutečnosti hostinský Antonín Daněk z Božic, velitel znojemské Světlany.
Celá skupinka prošla a vlakem projela sovětskou okupační zónou a dostala se do Vídně. Zde je očekával vídeňský Čech, u něhož našli nocleh. Uprchlíci chtěli původně zamířit do Francie, kde v té době pobýval zakladatel Světlany Josef Vávra-Stařík, ale na francouzském velvyslanectví zjistili, že Francie přijímá pouze uprchlíky-muže a oni byli dva muži, dvě ženy. Další den proto čekal Daňka i ostatní uprchlíky důkladný výslech v uprchlickém oddělení americké CIC na Porzelangasse ve Vídni. Po této přijímací proceduře obdržel Daněk status politického uprchlíka a stal se spolupracovníkem americké tajné služby CIC. V této pozici jej samozřejmě čekaly určité konkrétní úlohy, v jeho případě spojené především s návraty do Československa a plněním úkolů spojky jako agent-chodec. Velitel Světlany-Jarmily Antonín Slabík seznámil Daňka s důležitým člověkem Herbertem Němcem. Daněk taky po určitou dobu bydlel u Slabíka ve Vídni VII, Schumayerplatz 6, ve francouzském okupačním sektoru Vídně. Ing. Herbert Němec vedl vídeňskou kancelář Sdružení československých uprchlíků při americké okupační správě. Mjr. gšt. H. Němec, krycím jménem Reiner, nar. roku 1916, pocházel ze Znojma, po obsazení Sudet v roce 1938 se zapojil do čs. zahraničního odboje v Polsku, stal se členem francouzské cizinecké legie, čs. zahraniční armády ve Francii a nakonec členem 311. bombardovací perutě RAF. V čs. armádě zůstal i po osvobození, odkud byl propuštěn v březnu 1948 a v říjnu 1948 odešel společně se svými dvěma bratry do exilu a usadil se ve Vídni.
Daněk se ocitl ve složité situaci. Jeho neplánovaný odchod do exilu znamenal, že doma v Božicích zanechal manželku s malou dcerou, zanechal zde své spolupracovníky ze Světlany a zanechal zde i některé písemné materiály a zbraně (např. u L. Smrčka na Kolonii ukryl samopal). Útočiště našel v uprchlických táborech v Linci a v Innsbrucku a u Slabíka ve Vídni. Prostřednictvím amerického velvyslanectví se telegraficky spojil i s Vávrou-Staříkem. Jestli však došlo k jejich domluvenému setkání v Innsbrucku, nevím. Jisté je, že už počátkem dubna 1949 byl Antonín Daněk po dobrodružném přechodu u Čížova zpět v Československu a večer 7.4.1949 jej Ferdinand Churý převezl z úkrytu ve Znojmě do domu pověřeného velitele božické Světlany Antonína Švarce v Českých Křídlovicích. Tento Daňkův pobyt jsem popsal v úvodních kapitolách věnovaných Antonínu Švarcovi. Hlavním úkolem Daňka při jeho prvním návratu bylo prověřit, proč není v provozu vysílačka, kterou dal znojemské skupině Antonín Slabík. Daněk zjistil, že se nepodařilo najít vhodnou osobu, která by ji obsluhovala. Za tři dny se vracel zpátky do Vídně. Tentokrát ještě v doprovodu hostinského Františka Řičánka z Rousínova, který se od 4.4.1949 ukrýval u Švarce. S manželkou se Daněk nesešel, neboť po jeho útěku pobývala u rodičů mimo Božice. Z Křídlovic si Daňka a Řičánka odvezl převaděč Josef Höfer ze Šumné ve čtvrtek 12.4.1949 po 22 h a druhý den je převedl do Rakouska. Božičtí a znojemští členové Světlany se na schůzce u Churého ve Znojmě dne 12.4.1949 dohodli, že načas nebudou v odbojové činnosti aktivní a vyčkají na příznivější čas a pokyny od domácího i zahraničního vedení. I tak byla po Daňkově prvním útěku do zahraničí struktura znojemské Světlany rozšířena o další členy především z Borotic a z Lechovic a dále pokračovala ve shánění zbraní, především samopalů. Psal jsem o tom rovněž v kapitolách o Antonínu Švarcovi.
Zato Daněk v rakouském exilu v aktivitách pokračoval. Těžko říct, jestli tak činil o své vlastní vůli, nebo to bylo na pokyn CIC, či Antonína Slabíka nebo Vávry-Staříka. Nebo všech dohromady.
Ve výpovědi agenta CIC Emila Kováče ze dne 14.8.1949 pro StB bylo mj. zjištěno, že „ve Vídni vyvíjí ilegální činnost emigrantská skupina tzv. Světlana, která vysílá spojky ponejvíc na Moravu. ...Spojky ze Světlany dostávají neb předávají zprávy někde v Brně, odkud jsou dopravovány dále. ... Jmenovaný Slabík se t.č. trvale zdržuje v Linci a dojíždí do Vídně. S ním spolupracuje muž, který vystupuje pod jménem Vlk. Tvrdí o sobě, že jméno používal také za své partyzánské činnosti na Moravě.“ Jmenovaný „Vlk“ byl ve skutečnosti Antonín Daněk. Bohužel ve chvíli, kdy o tom zatčený agent Kováč vypovídal, byl již Daněk 3 měsíce po smrti.
Také Herbert Němec uvádí (podle J. Pospíšila v knize Hyeny v akci), že „Slabík po mě chtěl, abych mu půjčil pistoli pro Daňka pro případ, aby se jí mohl bránit. Měli jsme v kanceláři sbírku různých pistolí a revolverů, které jsme získali od uprchlíků přecházejících hranice. My jsme je upozornili, že zbraň bez patřičného povolení by jim v Rakousku mohla způsobit značné potíže, a většina uprchlíků to uznala a zbraně nám předala. Ty jsme pak postoupili rakouské policii k užívání.“ H. Němec Slabíkovi pistoli pro Daňka půjčil. Už ji však nedostal nikdy zpátky.
Jisté je, že dne 8.5.1949 se Daněk znovu objevil v Božicích a nad ránem (asi o 5 h ranní) zaklepal na okno bytu Antonína Švarce v Českých Křídlovicích! Sedmadvacetiletý Antonín Daněk jistě netušil, že mu zbývá pouhý týden pozemského života, že už nikdy neuvidí svou dceru a že se mu Božice stanou definitivně osudem.
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Připravuje Ladislav Nevrkla
|
