Dnes se naposledy začteme do jednoho ze zajímavých příběhů, které se nějakým způsobem vážou k obci Božice na Znojemsku. Ve 4. dílu jsme sledovali napínavý přelet nad Hevlínem. Škoda, že už nežije stará paní Michalcová bydlící v hájence nad studánkou, ta by mohla vyprávět! Tenkrát nemohla, neboť by si zadělala na problémy. Byla jedním z mála lidí, kteří balon na vlastní oči viděli.
Přistání ve vinohradu a mimozemšťani
Hutyrovi si ani zpočátku neuvědomovali, že přelétávají železnou oponu. To až když začaly kdesi hluboko dole vybuchovat světlice. „Asi dvacet minut trvalo, než nás objevili pohraničníci. V té chvíli jsme už byli nad Rakouskem a viděli jsme, jak na hranici začíná poplach. Světlice vylétávaly a světlomety křižovaly oblohu, jak po nás pátrali,“ popisuje R. Hutyra. Hutyra přesto rychle přidal plyn a balon letěl opět vzhůru. Vystoupali až na dva a půl kilometru, tam však foukal špatný vítr a balon se začal nebezpečně otáčet zpátky. Nad spoře osvětlené české vesnice. Tak zase museli dolů.
Ale to už byli nad Rakouskem a bylo načase pomalu hledat místo k přistání. Světla televizní věže na Falkensteinu pozoroval Hutyra dříve dalekohledem z československého území. Nyní je měl prakticky na dosah. Chtěl ještě letět o kousek dál a najít vhodné místo na přistání. Instinkt mu ale říkal, aby už neriskoval. Instinkt byl správný. O kus dál už vedly dráty vysokého napětí. Takže skončili ve vinohradu a poslední pochybnosti, zda jsou skutečně v Rakousku, rozptýlily sloupky. Vinohrady na české straně hranice měly tehdy zásadně betonové sloupky, kdežto ty na rakouské dřevěné. Podívali se na ně. Vinohrad, v kterém přistáli, měl sloupky ze dřeva. Přistáli mezi veltlínem poblíž božích muk nedaleko hraničního přechodu Mikulov – Drasenhofen u obce Falkenstein. Že to ovšem není pole s bramborami, ale vinohrad zjistil R. Hutyra až 50 metrů nad zemí! I tak byli neskonale šťastní. Let netrval ani hodinu. Přistáli 50 metrů od cesty a asi 200 metrů od vesnice.
A tak jedinými pořádně vystrašenými účastníky akce byli dva místní manželé. Ti viděli ve vzduchu plamen a mysleli si, že se blíží UFO! Skutečnost byla naštěstí méně dramatická, i když jak prohlásil rakouský celník při pohledu na záplatovaný nebeský dopravní prostředek: „Něčím takovým by se neodvážil letět ani stuntsman.“
V interview reportérům rakouského rozhlasu Robert dopodrobna vylíčil průběh letu. Zmínil se především o velice nepříjemném, silném a studeném větru, proti kterému se chránili vlněnými přikrývkami.
Českoslovenští pohraničníci o zdařilém útěku v té chvíli neměli ještě ani tušení. Situaci totiž vyhodnotili špatně. Ukázaly to zápisy o narušení vzdušného prostoru, které byly odtajněny až po pádu komunismu. Z hlášení vyplývá, že vojáci dostali mylnou informaci, že balon letěl na rakouské straně hranice a do Československa nepronikl.
Po obdržení této informace rozhodl náčelník štábu brigády pohraničního vojska ukončit všechna opatření a nadále provádět jen vzdušná pozorování. Na hranici nepadl jediný výstřel.
Kdo za to může?
Když se však českoslovenští představitelé z rakouského rozhlasu a televize dozvěděli, co se stalo, samozřejmě, že se rozčílili. Tajní policisté se pokusili najít za každou cenu někoho, kdo Hutyrovým s útěkem pomáhal a potrestat aspoň jeho.
Zjistili, že auto od Božic odvezl Hutyrův bratr. Zavřeli ho do vazby a snažili se ho přimět, aby se přiznal. Marně. Ani na místě startu nenašli žádné stopy. „V průběhu dalšího vyšetřování se nepodařilo prokázat, že tuto pomoc Robertu a Janě Hutyrovým poskytl, a proto bylo dne 26. ledna 1984 jeho trestní stíhání zastaveno.“ Tak to stojí v protokolu.
Na Hutyrův úlet nikdo nedoplatil – i po této stránce byla akce připravená dokonale. A příslušníci StB v závěrečné zprávě krajskému prokurátorovi v Brně napsali, že motivem jednání manželů Hutyrových bylo nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení. To hovořilo za vše, nebylo totiž tehdy horšího zločinu.
Epilog
A co Robert Hutyra? I s rodinou se usadil v USA. Epilog však ještě možná napíše – jak jsem uvedl už v úvodu - sám život. Na webových stránkách například nabízí Robert Hutyra jako luxusní apartmá v lázních Luhačovice svoji vilu Marie.
Prameny a literatura:
Luděk Navara: Příběhy železné opony, Host 2004
Jožka Pejskar: Útěky železnou oponou, Melantrich 1992
www.ceskatelevize.cz
www.svet.czsk.net
www.rosinanta.estranky.cz
www.hutka.cz
www.cs-magazin.com
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
Zpracoval Mgr. Ladislav Nevrkla
|
