V našem kraji zasáhla významně do konfesijních (otázek víry) a církevních poměrů Lutherova reforma z roku 1517. Pramenných materiálů pro toto období máme málo, ale z jednoho se dozvídáme, že v roce 1517 skončil dočasně patronát louckého kláštera nad Křídlovicemi. 15.6.1521 byla uzavřena smlouva mezi tehdejším majitelem Křídlovic Šebestiánem z Vajtmile a převorem dominikánského kláštera ve Znojmě (to je ten na Dolní České) Blažejem, kterou byl klášteru postoupen plat v Křídlovicích a zaniklá ves Petrovice (stávala za dnešní závlahovou nádrží směrem na Hodonice). Vajtmilnar tím klášteru splácel náhradu za škody, které klášteru způsobil na klášterních polích a loukách, když zde založil rybník prozaicky nazvaný Nevděk. Kde přesně se tento rybník nacházel, nevím. Ale jméno měl pro naše obce velmi výstižné! Tuto směnnou smlouvu dokonce roku 1523 potvrdil tehdejší český a uherský král Ludvík II. Jagellonský. Je možná ironií osudu, že se za tři utopil v bažinách u Moháče.
Luteránství přinášeli v první řadě do země šlechtici a mezi nimi byl podporovatelem této nové víry i nový majitel jaroslavického panství, k němuž patřila i část Křídlovic, Vilém Kuna z Kunštátu. Svůj vliv na celém panství posílil roku 1533, když od bratrů Ondřeje a Kryštofa Eintzingerových koupil patronátní práva jaroslavické fary a kostela. Jaroslavická farnost byla v roce 1550 označována jako luteránská. Obdobný trend vidíme v té době na celém Jaroslavicku. Spory mezi katolickými duchovními a protestantskými pastory a potažmo i mezi věřícími probíhaly prakticky až do českého stavovského povstání a následného období třicetileté války.
Kolem roku 1570 šířilo se v kraji silně „bludné učení“ luterské. Jeho nositeli byli hlavně toufaři (täufleři) neboli habáni neboli novokřtěnci. Toto učení zasáhlo i bývalé klášterní vesnice, jakými byly Křídlovice nebo Břežany. Na křídlovické faře se rozšířilo tak rychle, že byl vypuzen i katolický farář Matyáš Stuber, dosazený zde známým opatem louckého kláštera Šebestiánem Freytagem z Čepiroh (je to zakladatel pěstování okurek na Znojemsku). Až v roce 1579 byl císařským rozkazem Matyáš Stuber znovu ustanoven křídlovickým farářem. V letech 1581 – 1583 tu byl farářem Jan Griner a v roce 1588 se uvádí farář Jan Pruj.
Roku 1617 byl duchovní správce Krucius ustanoven současně pro Křídlovice i pro Břežany (tehdy Fryšavu). A v letech 1635 – 1744, tedy na více než sto let, byli duchovní správcové pravidelně ustanovování pro Křídlovice i pro Břežany, neboť břežanská farnost zanikla během třicetileté války a byla obnovena až roku 1744. V pramenech se však uvádí, že i „... od Švédů křídlovický kostel mnoho utrpěl, byl úplně vyloupen a fara zpustošena“.
Fara stojí od nepaměti několik metrů od kostela. Původní farní budova se připomíná už v roce 1225. V jejím přízemí se nacházela farní kancelář, v níž byla uschována pečlivě vedená matrika. Ta stejně jako fara nepřečkala hrůzy třicetileté války. Současnou farní budovu nechali postavit loučtí premonstráti koncem 17. století. Zápisy v německy psané farní matrice začínají rokem 1683. Farní kronika je novějšího data.
Připravuje Mgr. Ladislav Nevrkla
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
| 
