Konec roku 2009 je spojen ještě s jednou osobností, která sice zanechala v naší obci pouze malý „otisk“, ale jelikož se stala osobností světově známou, určitě neuškodí, když si i Božice „přihřejí“ svou polívčičku a budou se k osobnosti Jana Fráni hrdě hlásit stejně, jako se Jan Fráňa hrdě hlásil k tomu, že část života prožil v naší obci.
Měl jsem to štěstí, že jsem Jana Fráňu viděl na vlastní oči, že jsem s ním mluvil a že jsem si pár poznámek z jeho vyprávění uchoval. O to nejcennější – magnetofonovou nahrávku s jeho vzpomínkami – jsem však díky vloupání do ředitelny základní školy koncem prázdnin roku 1991 přišel. Fotografii jsem si nepořídil žádnou, jelikož návštěva pana Fráni v Božicích ve čtvrtek 1. 8. 1991 po poledni byla tak nečekaná a rychlá, že jsem vděčen osudu (a asi tehdejšímu starostovi Ing. Čurdovi), že jsem se tohoto setkání vůbec mohl zúčastnit. Taky jsem měl (a už nemám) videonahrávku s půlhodinovým dokumentárním pořadem, který o Janu Fráňovi natočila brněnská televize a odvysílala tuším pod názvem Cesta do kopce. Vzpomínám si, že v tomto dokumentu bylo několik záběrů z Božic, především pak záběr silnice od Jednoty k sýpce. Na cestu do kopce v Božicích totiž Jan Fráňa nikdy nezapomněl. Nejednalo se možná přímo o tuto silnici, záběr byl spíš aktuálně symbolický, ale o cesty do kopce, které musel malý školák Jan Fráňa zdolávat, když šel do školy a ze školy a „cesty do kopce“, tj. obtíže a problémy, které musel i v pozdějším životě zdolávat.
Jan Fráňa se narodil 31.12.1907 v Brně, rodina žila v Ivančicích a tam začal 10.9.1913 chodit do I. třídy. Po smrti otce se jeho matka seznámila s „podúředníkem na dráze“ („To už bylo něco,“ vzpomínal tehdy Jan Fráňa) p. Tomáškem. Ten byl v březnu roku 1914 přeložen z Moravských Bránic do Božic a paní Fráňová i s malým Janem se do bytu v nádražní budově nastěhovala s ním. Pan Fráňa na něho vzpomínal jako na výborného člověka a vlastence, který se o svou novou rodinu výborně staral. Prvňákovi Janovi nezbývalo nic jiného než od 15.4.1914 pokračovat ve školní docházce v Božicích. Jeden rozdíl však byl markantní: V Božicích byla pouze německá škola (dnešní I. MŠ) a malý Jan vůbec neuměl německy! Kluci si z něho dělali legraci pro jeho němčinu a jeho český původ (posměšné „Pémák“ zůstalo Janu Fráňovi taky navždy v paměti) a kolikrát ho ze školy „vyprovodili“ i šutry. Božice tenkrát začínaly (nebo končily) u sýpky a tam si to kolikrát malý Jan pořádně schytal. Jan Fráňa musel celou cestu z nádraží do školy a zpět projít sám. Ráno nezbývalo než zdolat Teichtlberg (později kopec zvaný Baraba, dnes asi nijak), odpoledne Beschallersberg (to je cestička kolem bývalé tzv. Mlíkárny) a Kastenberg (kolem dnešní hospody na křižovatku k sýpce). A přestože na něj ponurá tmavá školní budova s okny k severu působila velmi stísněně, chodil do školy rád, rád se učil a do konce školní roku 1914 už se německy domluvil velmi obstojně, jak o tom ostatně svědčí i jeho vysvědčení, které pan Fráňa do Božic poslal a které bohužel nevím, kde skončilo. Naštěstí jsem si v dobách, kdy jsem tvořil Božické noviny, pořídil jeho kopii a zařadil ji též do publikace o Božicích. Samotný pan Fráňa mi k tomu řekl: „Po cestě jsem si zpíval, bifloval jsem němčinu a za tři měsíce jsem ji perfektně zvládal!“ Později poslali rodiče Jana Fráňu do měšťanské školy do Znojma (bohužel nevím, do které) a v prosinci roku 1920 se celá rodina odstěhovala z Božic pryč. Od těch dob až do 1.8.1991 zde Jan Fráňa nebyl. Tedy plných 71 let! Nikdy však na Božice nezapomněl, hrdě se k nim hlásil, vzpomínal i na tehdejšího výborného faráře Jana Východského (i jemu budu věnovat jedno z těchto „okének osobností“), velkého vlastence, který se ani v poněmčelých Božicích a Křídlovicích nestyděl za svůj český původ a který sehrál po vzniku Československé republiky důležitou roli v počešťování naší obce. A nebylo to vůbec jednoduché: V Božicích se v roce 1910 přihlásili k české národnosti 4 občané a v Českých Křídlovicích (nebo - jak se tehdy úředně nazývaly – ve Velkých Křídlovicích) rovněž 4 Češi. Rodina Jana Fráni tak tvořila prakticky jednu třetinu českého obyvatelstva v Božicích.
O dalších životních osudech Jana Fráni budu psát někdy příště.
Připravil Ladislav Nevrkla
Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky
|
